Předně, dokonce ještě výraznější vítězství zaznamenal jednoznačně proevropský italský premiér Matteo Renzi, a to v zemi, která je přitom hospodářsky ještě ve výrazně horší situaci než Francie a Británie. Renzi přesto triumfoval způsobem, který Itálie nezažila od 50. let. Jasně proevropské strany zvítězily taky v Německu, Portugalsku i Španělsku.
V každé zemi je prostě výsledek o něco jiný a jsou za ním domácí důvody. Je vidět, ve které zemi vlády selhávají a kde se jim naopak jakžtakž daří; s Evropskou unií to má leckdy společné jen velmi málo.
Zastánci evropské integrace tak tvrdí, že Evropané stále hlasovali proevropsky, euroskeptici říkají pravý opak. Oba tábory ale přehánějí, volby můžeme analyzovat jen v každé zemi zvlášť a celkový součet hlasů nám toho mnoho neřekne.
To ale, konec konců, dává za pravdu buď vyloženým euroskeptikům, nebo těm stranám, které do voleb odmítly nominovat jednoho celoevropského lídra. Je totiž zřejmé, že politika zůstává národní. Žádný celoevropský politický souboj tu nebyl, respektive se vedl jen pro úzkou skupinku elity. Nárok lídrů jednotlivých frakcí na to, že by měli automaticky dostat mandát sestavit novou Evropskou komisi tak ve volbách neobstál.
Takže je to přece alespoň z tohoto pohledu vítězství euroskeptiků? Ani to by nebylo přesné. Ještě jednou, v každé zemi volby dopadly jinak. Co se týče budoucího fungování Evropského parlamentu, euroskeptické strany hlásají zemětřesení, ale teprve uvidíme, jak a jestli vůbec dokážou spolupracovat.
Vidíme to už na příkladu Strany svobodných občanů: její úspěšný lídr Petr Mach mluví o spoluprácí s britským UKIPem Nigela Farage, ale Farage přitom řekl, že rozšíření o bývalé komunistické země byla jedna ze dvou největších chyb Evropské unie.
A pan Mach navíc tvrdí, že do Bruselu vůbec nebude jezdit, že si vystačí s účastí na plenárních zasedáních ve Štrasburku. To nejdůležitější, práce ve výborech europarlamentu, se přitom odehrává v Bruselu. Pokud by všichni euroskeptici brali svou roli v Evropském parlamentu takto, nezmění v Unii vůbec nic.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz