Podíváme-li se ještě jednou dozadu, totiž na různé reflexe výsledků prvého kola, pak zřejmě stojí za připomenutí, že vyjma Zuzany Roithové a Přemysla Sobotky žádný z neúspěšných kandidátů přímo nedoporučil svým voličům koho podpořit ve druhém kole. Pravda, Jiří Dienstbier to má trochu složitější, protože ČSSD sice polovičatě, ale přece jen čitelně dala najevo, že je jí bližší levicový kandidát, tedy Zeman. Ale Dienstbier je k Zemanovu odkazu značně rezervovaný a také už dal najevo sympatie pro Schwarzenberga. Zachoval se tedy dost autonomně, což není na domácí politické scéně běžné a jistě tím získá další body u veřejnosti.  

Ale Jan Fischer se na nic podobného ohlížet nemusí a o to divnější je, že s vyjádřením otálí. Člověk by ho čekal hned po vyhlášení výsledků. Ale neúspěch je dost možná Fischera příliš hořkou pilulkou a tak se aspoň prozatím z veřejnosti zcela stáhl. Vzkázat by ale mohl něco i tak. Jinak to vzbuzuje podezření, že Fischer čeká, jestli mu finalisté cosi nenabídnou. I když prezident není premiér a třeba ministerské křeslo, anebo nějaký lukrativní post při Evropské unii slibovat dost dobře nemůže. A i váhání Vladimíra Franze není pochopitelné, zvlášť když jeho příznivci by si zřejmě na Hradě těžko přáli politického exponenta 90. let a spolutvůrce Opoziční smlouvy.

Mlčení Fischera a Franze ale snad přece jen nevydrží a oba nakonec voličstvu nějaké doporučení dají, nevyjádřit se ke druhému kolu by od nich vyznělo přinejmenším trapně. A šlo by také o jakousi novou českou zvláštnost, takovou nerytířskost poražených ve světě neznají.   

Mluvě o podpoře, třeba zmínit, že ODS sice nikoli nadšeně, ale přece jen nyní oficiálně za Schwarzenbergem coby reprezentantem pravice. Přičemž jeho politickou orientací si přitom není jist prezident Klaus, jinak by asi těžko hovořil o debaklu pravice v prvním kole. Dalo by se ale říci, že se o něj do jisté míry sám zasloužil. Konec konců už někdy na podzim označil za svého favorita Zemana coby ostříleného politického harcovníka. Že jde o zástupce levice konzervativci na Hradě patrně nevadilo. A Klausovým názorům obyčejně hodně blízký poslanec ODS Boris Šťastný, takový vnitrostranický polo-rebel, zase mluví o tom, že Zeman ve skutečnosti nestojí zas až tak nalevo, aby ho nemohl volit. A prý by mohl mít Zeman navíc pochopení pro návrhy, jak oživit ekonomiku. No dobrá, ale copak Schwarzenberg by takové pochopení? Jak na to pan poslanec přišel, čert ví. A hlavně: restart hospodářství je věcí vlády, prezident se k němu může jen vyjadřovat a případně vetovat některé zákony, pokud bude mít vláda dost hlasů ve sněmovně, veto napodruhé smete. Pokud se tedy prezident úspěšně nedovolá výroku Ústavního soudu. Který ovšem do ekonomických věcí zasahuje jen pokud dotýkají práv jednotlivců nebo sociálních otázek.  

To už jsme se ovšem od samotného druhého kola poněkud vzdálili, ale vlastně tak trochu záměrně, na ukázku toho, jak zmatení by voliči mohli snadno být. Pro značnou část z nich ale při rozhodování komu dát příští víkend hlas není tradiční dělení na pravici a levici zřejmě rozhodující.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele