Ale jinak se na rozdíl od ODS domnívá, že by Česká republika měla co možná nejdříve přistoupit k jednotné měně (při následné tiskové konferenci prezident zmínil horizont pěti let), a že unie potřebuje společnou fiskální politiku i harmonizaci daní.

Zatímco ODS hodlá unii žádat pro naši zem o výjimku ze závazku přijmout euro, který obsahuje přístupová smlouva. A přinejmenším chce o vstupu do eurozóny nechat hlasovat občany v referendu. Zeman ale vidí euro coby stabilizující faktor evropského rozvoje. A už vůbec nemohou občanští demokraté přijmout prezidentovy eurofederalistické vize jednotné zahraniční politiky i společné evropské armády. Se Zemanem poskytnutou dávkou munice ke kritice musí být tedy ODS spokojena. 

Druhá pravicová opoziční strana, ve sněmovně početně silnější TOP 09, nemá vůči Bruselu takové výhrady jako ODS, tudíž se do federalistického prezidenta moc neopřela. Předseda Karel Schwarzenberg je ale realistou a upozorňuje, že jednotná unijní politika i obrana jsou hudbou vzdálenější budoucnosti, což se podle něho ukázalo během ukrajinské krize. Zeman se prý mohl věnovat krátkodobě dosažitelnějším cílům. To si myslí i místopředseda „topky“ Petr Gazdík, jemuž chyběly vize o konkrétním směřování unie. Gazdík sice souhlasí se Zemanovou kritikou stěhování europarlamentu a regulací, ale myslí si, by měla spíš znít v partnerské diskusi než v oficiálním projevu. Oba představitelé TOP 09 nicméně Zemanův projev ocenili coby důstojně evropanský.

Ani zbylé opoziční subjekty ve sněmovně vážnější výhrady neměly. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš mírnil optimistickou prognózu přijetí eura do pěti let, a pokud jde o Zemanovu představu efektivní federace, chyběly mu rovněž konkrétnější vize. A lídr hnutí Úsvit Tomio Okamura také projevil rezervovaný názor na vstup do eurozóny, neboť - nepřekvapivě - odmítá odpovědnost „za prolhanou a podvodnou politiku Řecka a dalších zemí."

Prezident dával najevo pozitivní vztah k unii už před svým zvolením, záhy po něm nechal na Pražském hradě vyvěsit Evropskou vlajku a pozval k slavnostnímu aktu předsedu Evropské komise. Čímž se, aspoň v tomto směru, distancoval od svého předchůdce. Ve Štrasburku Českou republiku vlastně přihlásil k plnokrevnému a spoludělnému členství ve společenství. A že projev prošpikoval prvky svého rétorického humoru, a hovořil netradičně anglicky, nikoho nemohlo výrazněji podráždit. Evropské politiky spíše pobavil a hlavně potěšil. Domácí vesměs rovněž.

Zamlouvat se jeho řeč nemohla pouze otevřeným odpůrcům unie. Kteří jsou dnes ale mimo výkonnou moc, ve sněmovně osamocení anebo dokonce mimo parlament. Kolik mají stoupenců, se ukáže v eurovolbách. Možná méně, než doufají.  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.