Prakticky bez mediální pozornosti pronesl u příležitosti 93. výročí založení Turecké republiky autoritářský prezident Recep Erdogan pozoruhodný projev, ve kterém nastínil své imperiální ambice. Ohledně řeckých ostrovů v Egejském moři prohlásil: „Tyto ostrovy byly odpradávna naše. Žili jsme tam a pracovali, mešity o tom mohou vyprávět.“ Odhlédneme-li od historické nepravdivosti tohoto výroku, jedná se o zajímavý vzkaz adresovaný řeckému spojenci v NATO i s ohledem na skutečnost, že Athény mezi prvními odsoudily červencový pokus o puč a podpořily Erdoganův režim.

Vměšování Ankary do záležitostí jižních sousedů – Sýrie a Iráku – má také své důvody. Údajný boj proti Islámskému státu, od kterého Erdogan bez skrupulí nakupoval ropu, je pouhou záminkou k obnovení Velkého Turecka a anexi rozsáhlých území v severní Mezopotámii, která nemají irácká a syrská vláda pod kontrolou. Turci mají spadeno na pás území od Aleppa po Mosul a Kirkúk. Zábor těchto oblastí obývaných převážně Kurdy dává z tureckého pohledu smysl – zabránit eventuálnímu vzniku nezávislého Kurdistánu a tím i znemožnit připojení tureckých kurdských území k tomuto státu. Proti kurdskému separatismu tak hodlá „sultán“ bojovat spojením většiny kurdských území pod kuratelou Ankary. Vedle toho sleduje i zájmy ekonomické – jedná se totiž o oblasti bohaté na ropu. Erdogan prohlásil, že „Turecko jako člen NATO není spokojeno s tím, že není do útoků na Mosul zapojeno, ačkoli město kdysi patřilo k území Osmanské říše“.