Zvítězí-li Clintonová, svými odpůrci přezdívaná „Killary“ nebo „Hitlary“, dá se očekávat eskalace konfliktu v podobě silnější konfrontace s Ruskem a přímé podpory islamistických skupin jako protiváhy režimu prezidenta Asada. To se ostatně děje už nyní – Moskva obvinila Washington z předávání přenosných protiletadlových komplexů americké výroby ozbrojencům operujícím okolo Aleppa. Žádná umírněná opozice už totiž na syrském bojišti fakticky neexistuje. Na rozdíl od Baracka Obamy je Clintonová jestřáb a její republikánský protikandidát Donald Trump vyjádřil obavu, že stane-li se „Crooked H“ prezidentkou, je schopna intervencí v Sýrii rozpoutat třetí světovou válku. Jako ministryně zahraničí chtěla před pěti lety poslat více zbraní „rebelům“, zatímco Obama byl proti. Tvrdší postup vůči Damašku podporuje i M. Albrightová, bývalá státní tajemnice v Clintonově administrativě. V Sýrii by ale USA byly v jiné situaci než v Iráku nebo v Libyi, kde nepůsobili Rusové. Zde by mohlo dojít k přímé vojenské konfrontaci velmocí na území třetího státu.

Výsledky působení rodiny Clintonových ve světové politice jsou tristní. Stačí vzpomenout bombardování Jugoslávie a následnou amputaci Kosova od Srbska a časté nálety na Irák za vlády prezidenta Billa Clintona a ministryně zahraničí Albrightové. Clintonová jako státní tajemnice v Obamově administrativě nese spolu s dalšími představiteli NATO (zejména Sarkozym a Cameronem) odpovědnost za rozvrat Libye. Její neskrývanou radost ze zavraždění M. Kaddáfího zachytily kamery, když si na mobilu prohlížela plukovníkovu zkrvavenou mrtvolu a následně prohlásila: „Přišli jsme, viděli jsme, zemřel“. To mnohé vypovídá o charakteru demokratické prezidentské kandidátky. Její případné kroky v zahraniční politice tak jsou celkem předvídatelné. Další napětí, konfrontace, války a intervence.

Donald Trump oproti tomu představuje jistou naději na změnu v americkém přístupu nejen k Rusku, ale i k regionálním konfliktům. Z jeho dosavadních vyjádření lze usuzovat, že je nakloněn dohodě s Moskvou a prioritou pro něj – na rozdíl od Clintonové – není svržení Bašára Asada, ale porážka Islámského státu. Dohoda Trumpa s Putinem by mohla vést k rychlému konci války v Sýrii a k celkovému détente v mezinárodních vztazích. Trump navíc odmítá hrát roli světového četníka a v souladu s izolacionistickou tradicí části republikánských kruhů se chce spíše soustředit na řešení vnitřních problémů USA. Kvůli vstřícnosti vůči ruskému prezidentovi ho Clintonová obviňuje z vazeb na Kreml.

Současná demokratická politická garnitura USA žádného kompromisu s Moskvou není schopna. Plně zabředla do schémat studené války a v Rusku vidí hlavního nepřítele. Logicky tak nemůže dopustit, aby Putin a jeho spojenec Asad vyšli ze syrského konfliktu vítězně, protože by to znamenalo porážku USA. Stejně uvažuje i většina republikánů, a proto nedokážou vystát Trumpovy nekonformní názory a postoje. Dlouhodobé spekulace, že Putin Asada hodí přes palubu v zájmu uchování ruského vlivu na budoucí syrskou vládu, se rovněž nenaplnily. Rusové však nejednají jako Američané, kteří své spojence obětují, když jim přestanou být pohodlní. Moskva bojuje za Damašek i na půdě Rady bezpečnosti OSN, kde vetuje jakékoliv pokusy Západu o uvalení nových sankcí na Sýrii. Podle ruského velvyslance při OSN totiž „většina závěrů není podložena dostatečnými svědeckými výpověďmi či materiálními důkazy“.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.