Pane Halíku,

jak je Vám jistě známo, udělování akademicko-vědecké hodnosti doktora u nás přesně stanovuje vysokoškolský zákon. Základní podmínkou je obhájená disertace před příslušnou oborovou radou, složenou ze schválených odborníků. Vysokoškolský zákon stanoví také nezbytné podmínky, za kterých je možno u nás získat vzdělání v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu, jakož i podmínky pro získání odborné či vědecké kvalifikace. V žádném případě zákon nepřipouští, že by odborná či vědecká kvalifikace mohla být založena na pouhém dobrozdání význačné osobnosti nebo zvláštní komise, jak to často uvádíte Vy, např. s odkazem na dobrozdání kardinála Tomáška, svědectví kardinála Meisnera, či na rozhodnutí rektorské komise Karlovy university. Veškeré vědecké doktorské hodnosti u nás mohou být získány výlučně pokračujícím studiem v doktorských studijních programech. Ty vyžadují mimo jiné složení státní doktorské zkoušky a dále obhajobu disertační práce před příslušnou komisí schválených odborníků. Náš vysokoškolský zákon rovněž v této souvislosti nezmiňuje instituci čestného doktorátu, který sám o sobě v žádném případě nemůže řádné vzdělání nahrazovat, neboť tato čestná hodnost je titul dosažený jmenováním a nikoliv studiem.

Pokud jde o užívání Vašeho doktorátu Th.D. za jménem, je právnicky naprosto zřejmé, že jde o užívání neoprávněné. Vy jste totiž dosud nepředložil ani neobhájil žádnou teologickou disertaci, ergo nemůžete být doktorem teologie Th.D., vše ostatní jsou jen zbytečné spekulace.

Už od roku 2016 jsem se zabýval investigativní činností, jež se týká oprávněnosti titulu Th.D., který používáte za jménem. Tato činnost mě stála mnoho času a námahy zejména v důsledku toho, že mi hlavní církevní aktéři ve Vaší kauze - Mons. Ignazio Sanna (bývalý děkan teologické fakulty na Papežské Lateránské universitě v Římě a současný arcibiskup oristánský na Sardinii) a Mons.Ignacy Dec (bývalý rektor Papežské teologické fakulty ve Wroclavi, nynější sídelní biskup v polské Swídnici) neposkytli informace, o něž jsem je zdvořile žádal, a také bývalý rektor Karlovy university senátor prof.Václav Hampl mě odmítl přijmout. Proto se mé bádání o Vaší věci poněkud protáhlo. Naštěstí jste to byl Vy sám, kdo mi ve svém otevřeném dopise redakci Parlamentních listů pod názvem „Udavačům a mystifikátorům neodpovídám“ , uveřejněném dne 31.května 2016, poskytl hlavní důkaz pro obhájení mého stanoviska.

Dovolím si Vám nyní připomenout některé události z Vašeho života, které s touto záležitostí souvisejí a které se mi podařilo zjistit teprve nedávno. Po sametové revoluci jste strávil pouhé tři měsíce studiem na Papežské Lateránské universitě v Římě, kde jste v úterý 11.února 1992 obhájil v češtině před komisí složenou z profesorů Karla Skalického, Karla Vrány a Stanislava Grygiela licenciátskou práci z oboru teologie. Vaše licenciátská práce nese název: „Víra a kultura v soudobé české společnosti. Pokoncilní vývoj v reflexi časopisu Studie“. S týmž datem Vám byl udělen Lateránskou universitou v Římě diplom licenciáta teologie ThLic. (summa cum laude 90/90). Bezprostředně po své obhajobě licenciátského titulu jste se zapsal dne 13.2.1992 na Teologické fakultě Papežské Lateránské University (PLU) k dvouletému studiu na dosažení doktorátu.