O vyšetření můžete požádat svého praktického lékaře, který nechá odebraný vzorek krve odeslat do laboratoře. Testování na HIV je i v případech, kdy si ho vyšetřovaný pojištěnec sám vyžádá, pojišťovnou uhrazeno z veřejného zdravotního pojištění, v souladu se zákonem ale jen tehdy, když vyšetření 1) není anonymní a 2) je provedeno zdravotnickým zařízením, které má s danou pojišťovnou uzavřenou smlouvu. Částka za odběr a vyšetření, pokud byste trvali na anonymitě nebo navštívili nesmluvní zařízení, představuje cca 300–500 Kč, v některých zařízeních však méně.

Existují také organizace, které nabízejí bezplatné anonymní testování, a to i v terénu. Podrobnosti najdete například na www.hiv-testovani.cz. Možností získat potřebné informace je ale víc. Česká společnost AIDS pomoc, která také zajišťuje bezplatné testování v terénu a zřídila pražský Dům světla, provozuje nonstop linku pomoci AIDS na telefonním čísle 800 800 980 a webové stránky www.aids-pomoc.cz. Kontaktovat můžete i Národní linku pomoci AIDS (Help line AIDS) na telefonním čísle 800 144 444 a další informace najdete na webu Národního programu boje proti AIDS v České republice www.aids-hiv.cz.

Protilátky proti HIV se vytvářejí zpravidla 2–5 týdnů po nákaze, takže má-li být výsledek testu skutečně spolehlivý, musí uplynout cca 3 měsíce od rizikového chování. Výsledek testu budete znát nejpozději do 14 dnů.

Virus HIV se vyskytuje v tělních tekutinách, zejména v krvi, ve spermatu a v poševním sekretu. Je však velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60 stupňů, běžné dezinfekční prostředky i mýdlo. K získání nákazy musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, tzv. infekční dávka. Virus se nešíří při běžném kontaktu – například podáním ruky, polibkem, používáním stejného telefonního sluchátka nebo nádobí, během společného pobytu v místnosti, společným užíváním WC apod., takže nehrozí ani členům domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydlí, ale nemají s ním sexuální styk a nesdílejí s ním injekčně drogy. I při drobných poraněních je nebezpečí nákazy nepravděpodobné.

Prakticky vyloučen je u nás v současné době přenos viru podáním infikované krve, krevních přípravků apod., protože se provádí testování u všech dárců krve, tělních tkání či orgánů. Toto testování samozřejmě pojišťovna hradí. Stejně tak hradí lékařem indikovaná vyšetření pacientů nebo test na HIV pozitivitu u všech těhotných žen.

Nejčastější cestou přenosu je nechráněný pohlavní styk (je přitom snazší přenos z nakaženého muže na ženu než naopak a velmi vysoké riziko je pro pasivního partnera při homosexuálním styku). Často se virus šíří krevní cestou mezi uživateli injekčních drog (při společném užívání jehel, stříkaček i roztoku drogy). Je také vhodné se vyhýbat nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, piercing). Riziko, že se člověk infikuje virem HIV, který AIDS způsobuje, lze snížit na naprosté minimum „nerizikovým“ chováním.