Za Obamova režimu bylo za tohoto nepřítele ustaveno Rusko. Trumpův záměr tohle změnit a vztahy s Ruskem normalizovat, přivolal ze strany vojensko-bezpečnostního komplexu na hlavu amerického prezidenta hotový příval ohně a síry. Ředitel CIA nazval Trumpa zrádcem a v prezidentských volbách poražení demokraté se v boji proti Trumpovi pohotově spojili s mocným vojensko-bezpečnostním komplexem a společně s ním vytvořili aféru „Russiagate“. Tu Trump sice nakonec ustál, ale v potyčce s tímto podfukem, vymyšleným s cílem prezidetského úřadu jej zbavit, ztratil celé tři roky svého prvního prezidentského odobí.

Ve čtvrtém roce jeho prezidentství došlo ke změně nepřítele. Stala se jím Čína. A bylo to několik věcí, které k této změně přispěly. Jednou z nich je čínská rostoucí ochota Washingtonu odmlouvat, či se proti jeho provokacím dokonce i stavět. Další věcí je pak nutkavá potřeba Washingtonu obvinit někoho z amerického obřího deficitu, a činitelem nejpodstatnějším je pak nesmírný čínský průmyslový pokrok, přispívající k tomu, že se Čína dnes stává vedoucí technologickou mocností, jak dokazuje její současné prvenství v zavádění technologie 5G. Znervóznělé americké společnosti komunikačních technologií společně s neokonzervativními hegemonistickými ambicemi a snahami neokonzervativců zvýšeným zbrojením Čínu v jejím rozvoji zastavit, vyústily nakonec i ve verbální Trumpův souboj s Čínou. Nu a další palivo střetu dodalo obviňování Číny z toho, že to ona přivedla na svět Covid-19.

Dnes tak někteří dokonce mluví o tom, že je třeba přinutit Čínu k tomu, aby za americké náklady spojené s bojem proti Covidu-19 Spojeným státům zaplatila.

Jako by nebylo jasné, že větší možnosti na takovéto „vyrovnání“ jsou na straně Číny. Vždyť ta má takovýchto odvetných opatření k dispozici celou řadu. Výrobní kapacity amerických korporací, jakou je např. Apple, se nacházejí v Číně, protože právě Čina se v minulosti stala nejupřednostňovanějším místem vývozu amerických výrobních kapacit do zámoří. Takže tyto americké korporace by Čína mohla znárodnit. Mohla by dále zastavit výrobu produktů pro americké firmy, mohla by si přivlastnit americké patenty a jména značek, anebo dosavadní jména značek prostě změnit a zboží jimi označené vydávat za produkty čínské. Protože jestliže USA nerespektují práva jiných zemí a právo mezinárodní, neexistuje důvod pro to, aby Čína uznávala právo americké.

Když hovoříme o právu, je zde třeba říct, že USA nehrají fair hru. Washington se pokusil ochromit firmu Huawei tím, že ji dal na černou listinu a přinutil své spojence z NATO, aby odmítli technologické produkty Huawei, včetně 5G. Tato politika však nejspíš napáchala větší škodu americkým společnostem vyrábějícím polovodiče, než Číně samotné, jelikož zkomplikovala americké prodeje čipů.

Americký deficit v obchodě s Činou není žádným čínským proviněním. Je to provinění těch globálních amerických korporací, které svou výrobu do Číny vyvezly. Za americký obchodní deficit jsou tedy zodpovědné firmy jako Apple, Nike a Levi, a svoji zodpovědnost sdílejí s neoliberálními ekonomy, kteří lidstvu globalismus vnutili. Na něj - ze všech jeho účastníků - doplatila nejvíc historicky první světová pracovní síla.

(vybral a přeložil Lubomír Man)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele