Za odmítavým rozhodnutím USA a NATO vzít ohled na bezpečnostní obavy Ruska stojí samozřejmě rusofobní neokonzervativci, kteří tedy dostali, co chtějí. Ale budou též ochotni nést důsledky svého rozhodnutí?

Washington nabídl „účastnit se dialogu“ a „naslouchat ruským obavám“, což Rusové berou jako naprosto neužitečná ujištění. Rusové už přece své obavy vyjádřili – a ty obavy byly ignorovány. Kreml řekl jasně, že čas hovorů uplynul a že není ochoten být zatažen do rozhovorů, které k žádným výsledkům nevedou.

V tomto bodě nemůže Kreml pravděpodobně už ustoupit, aniž by na sebe přivolal další provokace. Takže se připravme na neblahé důsledky.

Jejich výsledek nebude pro Washington příznivý. Americké korporace už vzkázaly Bidenovi, aby na sankce zapomněl, protože ty poškozují americké společnosti víc, než poškozují Rusko, a NATO se téměř ohýbá pod tlakem obav, že tentokrát už Rusové mohou začít brát věci vážně. Dva státy NATO, Chorvatsko a Bulharsko, oznámily, že své vojáky k NATO silám v případném konfliktu s Ruskem nepřipojí, a Německo popřelo, že by kdy souhlasilo s přeletem britských letadel, dopravujících zbraně na Ukrajinu, přes své výsostné území. Zdá se tedy, že evropské vlády pochopily, že NATO nemá pro konfrontaci s Ruskem dostatek prostředků.

Dostupné vojenské síly USA a NATO jsou spíše sílami symbolickými. Aby o své podpoře ujistil Bulharsko a Rumunsko a současně i zastrašil Rusko, nabídl Washington oběma zmíněným zemím,, že na jejich území rozmístí 1 000 svých vojáků. 1 000 vojáků ovšem nedokáže zastrašit jakkoli nepatrnou ruskou armádu a obě zmíněné země to dobře vědí.

Takže: Ne, děkujeme, reagovalo na nabídku Bulharsko.

Stoltenbergovo ujištění, že NATO má v plánu aktivovat 5 000 francouzských vojáků a USA vyšlou do Evropy kontingent o síle 8 500 mužů, má samozřejmě opačný efekt, než snad Stoltemberg zamýšlel. Protože pokud chtěl kohokoli utěšit ukázkou vojenské síly, zarmoutil ho ukázkou vojenské slabosti.

Zdá se, jako by Washington bloudil po dávno opuštěných a dnes už hodně zarostlých chodníčcích. Dříve se totiž předpokládalo, že pár amerických vojáků, roztroušených i na velkém území, dokáže protivníka odradit od konfrontace s mocnými Spojenými státy. Avšak Kreml dal tentokrát jasně najevo, že je pro Rusy nepřijatelné, aby v současném trvalém ohrožení žili i nadále.

Nemyslím si, že válka je na spadnutí, pokud se ovšem Washingtonu nepodaří přimět Ukrajinu k útoku na Donbas s cílem upevnit jak washingtonskou vládu nad Evropou, tak politické postavení prezidenta Bidena. Takovýto útok by totiž vyvolal ruskou intervenci a šlo by pak o krátký střet mezi Ukrajinou a Ruskem, plně ovšem sloužící politickým účelům Washingtonu. Napětí v Evropě by se vystupňovalo až k nemožnosti, a Evropanům by pak možná začalo konečně docházet, že jim americká hegemonie víc škodí, než prospívá. A že NATO je pro ně větší hrozbou, než Rusko.

Rozhodnutí Washingtonu ruské bezpečnostní návrhy odmítnout bylo neprozřetelné, a domnívám se, že důsledkem tohoto odmítnutí bude další pokles prestiže USA ve světě. A že tudíž, jako koruna toho všeho bude, že to USA samy nahradí Rusko v pozici země, jejíž obavy jsou ignorovány.

Překlad: Lubomír Man

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele