Kapitulace Washingtonu následovala poté, co se ukrajinský prezident obrátil na vládu USA s prosbou, aby zastavila svoji propagandu o přípravě „ruské intervence“, protože o této zaprvé nic nesvědčí, a zadruhé proto, že tato americká propaganda je až moc provokativní. Německo odmítlo dát svůj souhlas s přeletem britských letadel, dopravujících zbraně na Ukrajinu, přes své výsostné území, a dvě země NATO oznámily, že své vojáky k silám NATO na Ukrajině nepřipojí. To vše si tedy dal Washington jaksi dohromady a stalo se to, co se stalo.

Většina zemí pochopila, že americké odmítnutí vyslyšet návrh ruské vlády k zajištění vzájemné bezpečnosti je nerozumné i nebezpečné, a že strategie Washingtonu Ukrajince vyzbrojit a vycvičit je k boji, a tak je vyprovokovat k mohutnějšímu útoku na donbaské Rusy, selhala. Ukrajina totiž ví, že jakékoli škody a ničení v Donbasu Rusové nepřipustí. Ukrajinci si navíc nejsou vůbec jisti, zda by dokázali donbaskou armádu, pravděpodobně už vyzbrojenou novými a vysoce účinnými ruskými zbraněmi, porazit.

Ukrajina dále chápe i to, že Rusko je schopno vymazat její vojenské síly konvenčními raketami, aniž by překročilo ukrajinskou hranici. Ukrajinci též vědí, že by jim v případě svého vlastního útoku na Donbas nikdo nepřišel na pomoc, což potvrdil Pentagon svým oznámením, že na Ukrajinu nebudou vyslány žádné americké jednotky.