Západ vnímá tento vývoj jako náznak faktu, že Čína ruský pohled na konflikt nepodporuje a ve větší míře sdílí dojem Washingtonu, že Putin je pozér bez bojového ducha, který ve strachu z porážky upíná nyní veškeré své naděje k jednání. Takže Washington může bez obav dráždit Rusko dalšími a dalšími provokacemi.

Lze však současnou situaci číst tímto způsobem? Anebo je pravdivější ten výklad, že dříve než Rusko a Čína ohlásí smlouvu o vzájemné obranné pomoci, poukáží světu znovu na neochotu Západu řešit ukrajinský konflikt mírovou cestou? A to jako ospravedlnění tak hrozivého a mocného vojenského spojenectví, jaké Rusko a Čína, sdružené do jednoho svazku, představují?

Víme, že si Putin při řešení mezinárodních problémů potrpí na zákonné postupy. A je to právě západní odmítání urovnat současný spor Rusko – kolektivní Západ prostřednictvím třetí strany, které ruskému prezidentu dává pocit, že udělal vše co mohl, aby vytvoření dvou nukleárních ozbrojených táborů zabránil. A když se to tedy projevuje jako nemožné, můžeme nyní očekávat oznámení, že Rusko a Čína se zavázaly ke vzájemné obraně?

Vytvořili tedy američtí neokonzervativci a současně též nejhloupější váleční štváči na světě alianci schopnou zlikvidovat Spojené státy? Nu a pokud by Rusko a Čína měly dost rozumu na to, aby do svého svazku zahrnuly i Irán, zazvonil by USA už umíráček na věčnost. Protože koalice rusko-čínská a iránská by byla schopna ovládnout Evropu, Střední východ a Asii.

A tak už jen jediná otázka zůstává nezodpovězena: jak dlouho si počkáme na to, kdy se úsilím vlády USA Rusko, Čína a Irán skutečně spojí?

(přeložil Lubomír Man)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele