Podobně probíhaly i restituce. Majetek, který měl čtyřicet let ve své správě, vracel stát předúnorovým majitelům nebo jejich příbuzným. 

V Polsku restituce, u našich severních sousedů nazývané reprivatizace, de facto neproběhly. Město Varšava odhaduje, že jen v jeho případě jde o majetek za v přepočtu 120 miliard korun. A Varšavané se stále bojí rušení školek a škol i nuceného vystěhovávání z domovů. To když budou předváleční majitelé domy nebo pozemky skutečně dostávat zpět. 

Nutno ale připomenout, že Varšava, znárodněná po druhé světové válce jako celek, je i v Polsku zvláštním příkladem. Stejně jako to, že v době znárodnění ležela po Varšavském povstání z 90 procent v ruinách. 

V české debatě se v posledních letech začíná objevovat pojem deprivatizace. Vstupní tezí v tomto případě je, že jsou takové typy lidských potřeb, jejichž obsluha nesmí nikomu vytvářet zisk. Tyto potřeby mají být zajišťovány jako veřejné služby, mají být pod veřejnou kontrolou a jejich cílem je veřejné blaho. 

Ukázkově jde o zdraví nebo vzdělání. U nás jako v Polsku se ale hovoří i o vodě, jídle, bydlení a ošacení. Tedy o potřebách, bez jejichž naplnění člověk bez výjimky vypadává mimo dnešní společnost. 

Cílem deprivatizace přitom není obnovit velké majetkové vlastnictví státu. Cílem je obnovit pluralitu vlastnictví v jeho veřejnoprávních a komunitních podobách. Jde o požadavek na cílenou podporu vlastnictví obecních i krajských samospráv, státu i různých podob veřejnoprávních korporací nebo družstev. 

S podobným programem kandiduje za polské zelené na primátorku Varšavy aktivistka Joanna Erbel. Ta právě na podpoře komunitního života získala své první politické zkušenosti. Účastnila se blokád nařízených vystěhovávání lidí z domu na ulici. Proslavila se akcí, během které obyvatelé jedné ze čtvrtí, aniž by se ptali radnice, obnovili činnost nedlouho předtím uzavřené levné jídelny. 

Otázka, zda má mít prioritu soukromé nebo veřejné vlastnictví, se ale snadno může stát i tématem našich komunálních voleb. Ukazuje to nedávno vydaný sborník Pražské školy alternativ, který je právě deprivatizaci věnován. 

Článek v něm má i člen rady města Nové Strašecí Pavel Novák. Jeho tématem je převzetí vodovodní a kanalizační sítě ve městě ze správy soukromé nadnárodní společnosti do rukou obce. 

Veřejná správa podle Nováka zlevnila vodu, zlepšila technologickým opatřením kvalitu vypouštěné odpadní vody a investuje do výstavby nové infrastruktury. Novák na reálném příkladu ukazuje, že snaha zlepšit chod obce může být přinejmenším stejnou motivací k práci jako vidina zisku ze služby, jejímuž využívání se nikdo nevyhne. A že otázka správy majetku je politické rozhodnutí.

Autor je novinář a politický komentátor, pracuje v Masarykově demokratické akademii.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.