Karel byl od počátku razantní, a i v tom jsme se zcela shodli. Naše názory byly úplně stejné, jen Karel je říkal víc tvrdě a před nikým si nebral servítky. Já sice taky ne, ale Karel byl ještě tvrdší. Tak například když jsme veřejně lidem říkali, že politici nejsou žádná vrchnost, žádní naši nadřízení, ale podřízení (jak jsem to tehdy formuloval já), Karel řekl (cituji doslova), že „politici jsou naši sluhové“. A zase z toho od začátku až do konce nic neslevil. Ani v tom neustoupil. Ani o píď. Jen si při tom hned (a úplně) neuvědomil, že už není v tehdy západním Německu, respektive v Bavorsku 70. a 80. let, ale že je (jak říkával) v „Těžkoslovensku“ na začátku 90. let a ve stadiu předem dobře zvenku připraveného převratu = podvedení lidu, národa a všech možných (a do tehdejší doby sotva myslitelných) hodnot slušnosti a člověčiny, kde se ta slíbená demokracie pomalu, ale jistě měnila netotalitním směrem na tu „demokraturu“ (jak to Karel posléze definoval).

Je mi ganz egal, co si o tom kdo myslí a co na to kdo řekne. Já tu teď jen popisuju v kostce jasně a srozumitelně (jak říkával Karel „blbuvzdorně“) tu malou část historie, jenom to zásadní promile z toho, jak to tenkrát bylo a co jsem s Karlem osobně zažil právě tou dobou. To je moje svědectví. A i ta dosavadní situace s tou dnešní realitou mi objektivně dává zapravdu, a to zcela. Bez jakékoliv další diskuse. Ostatně každý si může sám a pozorně přečíst knihu KAREL MEZI NÁMI – tam to všechno je. A kdekdo by při tom asi mohl hustě zpytovat svědomí. Inu, jak kdo, že?

Ta kniha by mimo jiné také mohla posloužit i mladým lidem (co tu tehdejší dobu nezažili), a to hlavně pro srovnání právě s tím, co jim dneska o tehdejší době (i o té tzv. sametové revoluci) říkají ve škole – včetně hentých oných „lektorů“ či co to je, z těch různých „ne/ziskovek“ a podobných agitek té neo-ideologie typu PŠM a VÚML atd., anóbrž „bainwashing“. A co jim pak do těch mladých, vymytých dutin mezi ušima hustí ta echt propagandistická „nalejvárna“ ze všech těch mejnstrýmových a jim podobných mééédyjííí … atd. atd. atd. Inu, i proto právě tuhle knihu ta neo-cenzura (tou svou metodou „vymlčení“) štandopéde zahnala do klece s cedulkou „libri prohibiti“. Je to prostě a jednoduše literatura faktu, co se dneska právě těm rádoby vrchnostenským strukturám jaxi nehodí do toho jejich eklhaftózně demokraturního krámu. Tož tak.