Poprask na laguně nastal ve čtvrtek 2. března ve sněmovních škamnách i kuloárech. Goldoni bledne závistí joho, Goldoni bledne závistí joho … jak by se k tématu dalo parafrázovat se známou frází z jedné písně, když tu ještě Plavci byli Rangers a byla tu i jakás takás naděje, že to tady snad už konečně půjde do budoucna tou normální cestou podle práva, selského rozumu a podobně podobných hodnot, hodných lidské důstojnosti. Jenomže avšak ale … Rangers už jsou zase Rangers - avšak jinak nic - ten kýžený (lidem této země už 33 let očekávaný) politiků skutek utek. Zase nic… 

Nu vot rebjáta, štó takóje u věrchůšky slučílos? Nacher comming out by (bye-bye) opposition? Was heisst …?

Ať už se tam stalo cokoliv (ať už pozitivního, nebo negativního, „nebo voboje“ anebo cool in grýn-blek-dýlově hybridního cumbefél), tak prostě a jednoduše - a po pravdě, z hlediska občanů, voličů a daňových poplatníků vzato - je to relativně absolutně fuk (anóbrž fuck zejména u některých vrstev doposud zatím ještě mlčící většiny).

Goldoni toho napsal víc, krom toho Poprasku na laguně. Tak jenom pro příklad: Lhář, Sluha dvou pánů, Zdravá nemocná … („nehodící se škrtněte“).

Commedia dell arte byla pro ten plebs tím vrchnostenským patriciátem & spol. e-litou nastavena tak, že v henté oné politice je tu levice a pravice, a koalice a opozice. Inu, lid není vůl. Válka je vůl. A lid tady už po staletí má geneticky zažito např. i to, že levá pravá přední zadní pozor osle neupadni. Takže když to lidu někdo takhle nastavil, a když to ten lid musí platit (a to sakrapes), tak ten lid vezdejší tady má právo jak na tu kvalitní koalici, tak i na tu kvalitní opozici. A to taky musí beze zbytku a bez pardonu dostat - nota bene za ty své velké převeliké peníze. Jak na divadle. Zaplatil to drahé předražené vstupné? Tak tedy musí dostat kvalitní komedii. A žádnou šmíru, kde už dávno nikdo neví, kdo že je ten dottóre, kdo árlekýno, kdo kolombína … a vůbec, kdo je kdo. Jinak má lid to své (i historií prověřené) svaté právo tu kvázi hereckou šmíru vyhnat ze scény i mohutnou kanonádou z dovozu prohnilé munice „ovoce i zeleniny“.

Tik tak, tik tak …

Tempus fugit …

Commedia finita.