Leckdo leckde by si možná mohl položit i otázku, co dalšího (krom té láhve vitriolu) se ukrývá pod tou fialovou komží? Co tu stále ještě (možná ne náhodou, ale zřejmě plánovitě a účelově) zůstává skryto zraku našeho lidu, národa, občanů, voličů a daňových poplatníků. Při tom právě tito občané, voliči a daňoví poplatníci, tento národ, tito lidé tady mají neopomenutelné, a nezadatelné, a zcela beze zbytku legitimní právo vědět (přesně a pravdivě) všechno, co s jejich osudem, i s osudem jejich potomků, a s osudem celé naší země chtějí činit právě (a to jmenovitě a osobně) konkrétně ti, které si voliči zvolili k tomu, aby jim zde plnili věci veřejné, i státní službu, dle společenského zadání. A právě to společenské zadání pro tu „vrchnost“, co je díky voličům u moci, a co díky nim rozhoduje a vládne tam „nahoře“, tak právě to společenské zadání dali těm rádoby „mocipánům“ voliči - občané této země. A tito lidé z lidu - tito původci a nositelé moci - protože veškerá moc tu pochází z lidu - jak stojí černé na bílém i v Ústavě České republiky - tak tito lidé dali těm politikům „tam nahoře u vesel“ zadání k tomu, aby řídili stát podle vůle lidu. Ale - nikoli podle své vlastní svévole (a nota bene zlovůle) v rozporu s vůlí lidu.

Karel Kryl - bez bázně a hany vzato a řečeno Mistr Jan Hus naší doby - v jedné své eseji (či glose, chcete-li) i o té „vrchnosti“ na adresu politiků, co jsou „tam nahoře u moci“ tedy konkrétně na adresu těch takzvaných resp. samozvaných „pánů“ doslova napsal, že to jsou „NE PÁNI, ALE SLUHOVÉ“ a ještě to systémově upřesnil, že jde o OSOBY ZVOLENÉ … Takže k tomu už asi není co dodat. Tu esej Karel napsal sice ještě v době, kdy jeho rodná vlast existovala jako Československo - coby tehdy ještě suverénní stát, a dovnitř ani navenek nezadlužená země. Právě naopak - tehdy bylo Československo věřitelem řady států po celém světě. To bylo ještě začátkem 90. let minulého století … A co se od té doby změnilo? Za těch zhruba 30 let? Inu, to ať si přebere každý sám. Já osobně (z řady let spolupráce a blízkého kontaktu) jsem znal Karla velmi dobře. A tak si velice živě a realisticky umím představit, i domyslet, co by na ten dnešní stav teď a tady Karel asi tak (hezky česky a pěkně od podlahy) řekl - kdyby tu byla možnost, aby se ho na to zeptal někdo, kdo by k tomu našel odvahu. A můžete si být jistí, že my u nás doma v tom našem tzv. „rudém koutku“ (kdo jste četli knihu „Karel mezi námi“) také o tom s Karlem už dlouho mluvíme. Dnes a denně. Tak to zkuste taky tak. Dá vám to sílu a směr. Vzpomeňte si na Karla Kryla každý den, a vyzbrojte se jeho láskou k vlasti, ke svobodě, spravedlnosti, právu, demokracii, a cti. To jsou zbraně, co nepřemůže žádná totalita, mocichtivost, demokratura, cenzura … Ale ani ta symbolická „pod fialovou komží láhev vitriolu“. Pak už tu vaší vůli a tu vaší sílu nepřemůže nic.

Jste součástí lidu. Lid má právo kdykoli a na cokoli se ptát oněch „pánů“ tam nahoře. A ptát se velmi hlasitě. A trvat na odpovědi. A nenechat se odbýt. Ústava výslovně říká v článku 2 odstavec 1, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci“, což tady platí a všichni mají povinnost bez výhrad i toto respektovat. Navíc pak součástí ústavního pořádku je i Listina základních práv a svobod, která ve svém čl. 23 výslovně říká, že „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a lidských svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ Logicky takový postup je pro lid legitimní také v případech, kdy činnost dotčených orgánů a dané zákonné prostředky apod., by byly proti zájmům lidu, jeho vlasti, a národa. Lid ví, co je jeho zájmem. Ostatně, kdyby lid a národ nechápal a nereflektoval ani to, tak by asi nikdy nemohlo dojít ani k tomu, co se tu stalo v listopadu 1989 (tehdy po 40 letech od předchozího převratu).

Lid není vůl. Válka je vůl.