Objektivní a vyvážená zpráva jako Brno! (Mimochodem, k tomu Brnu - nijak moc se nemluví ani o tom, že v listopadu 1944 při náletu na Vídeň jaksi poněkud shořela i půlka archivu města Brna, což se v 70. a 80. letech projevilo i nějakými nejasnostmi kolem nějakých výbuchů, propadů ulic apod. karambolů, prý i v důsledku chybějící dokumentace inženýrských sítí od 2. války v Brně, včetně rozvodů plynu, vody, atd. - co shořely v tom archivu).

Ale zpět k tématu té objektivity a vyváženosti zpravodajství televize veřejné služby. Už nějakých zhruba deset let se podobná a jiná jednostrannost toho druhu "omlouvá" některými lidmi z některých médií mantro, zvanou novinářská zkratka. Inu, patrně se tam někomu zkrátily žíly a vedení. O úrovni právního vědomí už ani nemluvě - v tom směru zákon hovoří zcela jasně. A jak známo, tak "dura lex, sed lex".

Už mi od rána k tomu tématu té rychlé ranní zprávy volalo několik lidí, jimž zcela evidentně bulvarizace tuzemácké medyjálňý pawla.cz.e ještě nevymyla zdravý selský rozum z mozku - a mozek z hlavy vůbec. Jistěže a zcela nepochybně by se patrně někde někomu mohlo zdát, že kdesi kdosi by mohl mít dojem, že onde onen si asi dokáže snadno spočítat i jen s pomocí elementární logiky, že ty tehdejší spojenecké bombardéry (ať už ony typu B, anebo Lancastery, aj.) tehdy létaly rychlostí kolem 350 km/h "plus mínus autobus", takže vzdálenost Prahy od Drážďan něco přes 160 km (vzdušnou čarou, ale při bojovém letu o něco víc kvůli potřebným manévrům vlivem činnosti PVO, aj.) by ta letka těch asi 60 bombardérů mohla uletět asi tak za 30 až 45 minut, a ten rozdíl by na palubě těch bombardérů musel poznat už úplně každý, natož velitel mise. A ještě k tomu je tu cesta zpět, čili dalších 30 až 45 minut letu po vyprázdnění bombovnic.

Sice většina z nás četla román Hlava XXII od pana Josepha Hellera, takže jistou představu tedy máme, nicméně i tak - co je moc, to je moc. Nota bene ke všemu ještě, když někteří z nás (co jsme byli na vojně) máme k tomu navíc i představu o tom, že ten, kdo té misi velel, musel na základě plánu mise vědět, že těch jeho 60 bombardérů bude mít o dost víc paliva v nádržích - čili tolik, aby jim to vystačilo na tu 1 hodinu až 1,5 hodiny letu navíc v délce alespoň 320 až 400 km (s nějakou tou rezervou). A kdo tohle neví, tak ten by se měl hned někde objednat na doučování ze slabikáře "Malý logik" od strany 2 a zgruntu a pořádně. A ten kdo to nechce vědět, ať už je to papoušek hysterik (omyl neomyl, chyba nechyba, překlep nepřeklep), anebo ať už je to redaktor, tak ten by měl jít rovnou někam jinam. A řečeno s mistrem Horníčkem: "Pokud možno někam daleko. Tedy rozhodně dál, než k šípku, nebo do háje." Než plátcům TV poplatku jednou už skutečně dojde ta jejich svatá trpělivost…

Ostatně i ten ROBOT "OMYL", co si před těmi 75 lety spletl Prahu a Drážďany, tak ten rozhodně nepatřil do letadla, ale do dolů. Už jako kluk jsem k tomu věděl své z první ruky od svého dědy, co v tom únoru 1945 (coby "totaleinsatz") přežil ty nálety na Dresden i s následným úklidem té první hrůzy, co tam byla. A v důsledku toho je potom pustili domů. Už neměli moc sil na cokoli. (Natož na další práci v totálním nasazení.) Ani fyzických ani psychických. No a po propuštění a návratu domů pak pár dnů před osvobozením Prahy děda málem nepřežil další nálet spojeneckých bombardérů, tentokrát na Vysočany, Libeň a okolí. Týden byli v závalu, než je už na pokraji udušení vyhrabali ze sutin domu, kde před tím bydleli. Měli jen to, co měli na sobě, když běželi do krytu.

To vím já už přes padesát let přímo od očitého pamětníka, co to zažil na vlastní kůži. Jestlipak to vědí i ti papoušci…? A tak mě (už kvůli těm lidem, co se mě na to čím dál víc ptají) bude po očku zajímat i to, jak na tu dotčenou tzv. novinářskou zkratku z toho zpravodajství zareaguje ten odpovědný a příslušný mediálně regulační dozorový orgán - tedy ona takzvaná "Krejčího" RRTV… "Napsal si někdo na starej kůl prostinkej nápis …"