Ano, je to velmi zachovalý a velice vitální důchodce z venkova, Pavel Černocký, je ryzím otcem československých diskžokejů z éry zlatých šedesátých, kdy jako muzikant působil i coby průkopník čsl. bigbítu – čili homo culturis, medius, et politicus. Optimální kokteil pro členství v Radě České televize – chybí mu snad už jen právní vzdělání s mediálně právní praxí.

Pak by možná byl stejně dobrej, jako já – chachacha !!! – jak jsme začátkem devadesátek říkávali se Zdenkem Mertou, když se nám něco líbilo na konkurenčních muzikálech – tehdy byli jen Bídnici a Jesus, a náš kopmlimet zněl „Je to tak dobrý, jako kdybychom to udělali my sami.“ To samože v plné úctě, kolegialitě a profesionální pokoře. Ale té jsou schopni vskutku jen vyspělé osobnosti a nefalšovaní, praví, ryzí profíci. Ale nikoli hentá kdejaká Máňa, která „říkala, že to není směroplatný“.

Pavel Černocký má tu smůlu, že mu mají co závidět mraky & mraky nýmandů. A že se s tím neumějí vyrovnat. A tak se pídí po komprech – tedy nikoli po originál kompro materiálech, ale po kompro fabulacích, fikcích, lžích, pomluvách, apod. šméčku, co s ním tenhle hmyz pracuje. A když letce těch moskytů jejich chlebodárci pískli akci, a to, že ten Černocký (nejenže kandiduje na člena Rady ČT), ale propánajána, že on si dokonce dovolil projít sítem z 54 uchazečů mezi tucet v užším výběru, začala klasika – štvanice na toho opovážlivce Černockého, aneb „zničit krtka“.

No a ta oklovávací „holubí letka“ těch elitních nýmandů začala cumbefél oklovávat ty Černockého kotníky (výš nedosáhne) – že prej vědomě spolupracoval s StB za toho předchozího totáče. Inu, to je taková osvědčená likvidační taktika. Mám s tím i té své vlastní životní historky (z toho předchozího totáče) – dost bohatých zkušeností. A tak bych to mohl přednášet i na příslušných univerzitách. Hahaha. Tak pro příklad – když jsem zhruba v polovině 80. let dekonspiroval pár konfidentů StB v profi ČS folku, řekl jsem jednomu z nich, aby se domluvili, naráz dekonspirovali, čímž se celá ta jejich síť zhroutí – a já že zařídím zveřejnění té akce přes tu jednu tehdejší „štvavou vysílačku“ ze Západu – ať to sepíšou a dají mi to do 30 dnů k vyřízení. Výsledek můžete hádat – nic mi nedali – právě naopak zanedlouho jsem se po svých koncertech od různých našinců, zejména těch odvážnějších pořadatelů – začal dozvídat o fámě, že prý jsem důstojník StB z „2. správy pro boj s vnitřním nepřítelem“. No a můžete 333 krát hádat, kdo asi tak právě tyhle fámy po té republice šířil. A když pak po převratu, někdy z jara 1992 mou ženu povýšili do funkce ředitelky mateřské školy, tak přišla domů, že si prý musí sehnat hento oné lustrační osvědčení (zatímco tehdejší bossové giga akciovek pro jejich globál tunely své lustráky nepotřebovali, tak ty ředitelky mateřinek musely) – a tak jsem si o to ze solidarnošči požádal taky – aniž bych jako profi písničkář věděl proč. Ale pak jsem to zhodnotil a ten svůj lustrák jsem zhudebnil, takže vzniklo jedno lustrační quasi blues pod názvem „Osvědčení“ (hudba: Foltán, text: FMV ČSFR). Je to k poslechu např. i ZDE: (213) Pavel Foltán Osvědčení - YouTube                  

Další zajímavosti k tomu jsou i v knize o Karlu Krylovi s názvem KAREL MEZI NÁMI, od str. 124 do str. 132 v epizodě „Frustrace z lustrace“. Předmluvu k té knize napsal kolega Petr Žantovský, takže (jak jinak) logicky v důsledku spojení jmen Kryl, Foltán, Žantovský, pak cenzoři tu knihu nedlouho po jejím vydání zahnali mezi libri prohibiti.      
   
Pavel Černocký na tu antikampaň proti němu neměl jinou možnost, než zveřejnit své lustrační potvrzení o tom, že i v tomhle směru je „čistej“. Co víc mohl udělat?! Holubí letce ani jejím řídícím orgánům totiž jaksi nedošlo, že ten „lustrák“ musí předložit (do Sněmovny) se všemi těmi dalšími lejstry k návrhu na kandidaturu všichni kandidáti, a tedy stejně tak to musel udělat i Pavel Černocký. No, a z toho logicky plyne, že kdyby neměl v pořádku ten svůj „lustrák“, tak by ho agenda Volebního výboru Sněmovny z kandidátů musela vyřadit právě pro tu vadu v lustraci podle zákona. Takže by se v tom případě nemohl dostat ani mezi těch 54 původních nominantů, natožpak i mezi tu dvanáctku postupujících do volby v plénu Sněmovny, to dá rozum. Tedy ten selský rozum – ta prostá normální logika. Avšak, jak se opět v praxi veřejně ukázalo, tak na holubí letku a její řídící orgány je i tahle prostá selská logika příliš složitá k pochopení a vyhodnocení, že tahat na Černockého „problém lustrák“ je totál brutál trapně hustý a těžce úplně mimo mísu. Ale jen ať se čertíci ztrapní víc – jen houšť a větší kapky.

Pavel Černocký by možná už teď mohl vést právní konzultace o nějakých reakcích, a o formách nějakého postupu, odvety, atd. – avšak méně je někdy více, no a vždycky všechno má svůj čas. Třebas až toho bude víc. A podobně. S přehledem, s klidem, a s nadhledem. Totiž ty struktury, kterým jde jen, anebo hlavně o zachování těch svých dlouholetých penězovodů z veřejných zdrojů, ty struktury jsou vždycky nervózní, když se na obzoru objeví možnost skutečných kontrol, i důsledků z nich plynoucích. Právě kolem ČT (a nejen kolem ní) se poslední dobou zvyšuje tlak veřejnosti k důsledné a efektivně funkční kontrole. Takže se ani nelze divit, že jisté struktury, co na té formě funkční důsledné kontroly nemají zájem, se snaží dostat příslušný kontrolní orgán do svého vlivu, pod svou kontrolu. A to není jen problém Rady ČT – na tu je zatím jenom o trochu víc vidět. A proto kolem toho dochází k různým peripetiím, včetně osobních ataků na některé nepohodlné lidi. Nekorektní pokusy o jejich dehonestaci nevyjímaje. Znám to znovu osobně na ty 3 roky, co jsem členem Rady ČTK, kde důsledně trvám na důsledné kontrole, na zastupování zájmů veřejnosti a na dodržování zákonů – no a tak jsem tedy rebel a persona non grata. A zhruba podobně je tam na tom i kolega Žantovský. No, a do třetice – asi tak nějak podobně je na tom teď už i Hana Lipovská v Radě ČT. Inu, veřejnost, a její odpovědní zástupci, si vždycky musí dobře pohlídat i to, kdo je kdo, a o co mu ve skutečnosti jde, a jak se s ním v těch orgánech zachází. A vím, co říkám. Zažil jsem to opakovaně už kdysi i v RRTV od partičky vykutálených šibalů. A to se dokonce muselo řešit i soudní cestou. Inu, když trváte na dodržování zákonů a na dosažení spravedlnosti a zavedení řádu, pak musíte počítat i s tím, že vám to ta druhá strana barikády nedaruje, a že se vás bude snažit šikanovat, atd. On se tu totiž ten karcinom bezpráví rozrůstá už třicet let a metastazuje čím dál víc. A tak zástupci lidu musí čím dál víc dobře vážit, koho zvolí do veřejných funkcí. A veřejnost už to musí začít velmi důsledně sledovat a průběžně kontrolovat.       

Pavel Černocký je z těch lidí, kterých je v Radě ČT potřeba jako soli. Jako himálajské soli je potřeba v kuchyni, která má svou správnou filosofii a duchovní rozměr, která má už dávno jasno, a která logicky funguje na principu, že „jíme proto, abychom žili, ale nežijeme proto, abychom jedli“.