Událost je jednoznačně symptomem úpadku. Naší nynější krize, řečeno s Masarykem. Vždyť také přizvaný norský odborník naznačil, že problém daného rozsahu do soudobé Evropy dvakrát nepatří… I po jeho odeznění to bude jako s alkoholikem. Neexistuje totiž alkoholik vyléčený, jen abstinující.

Zčásti jde o důsledek široce rozvětvené touhy pseudopodnikatelů urvat si bezohledně co nejvíce. Zčásti kráčí o důsledek snahy řady chudých lidí uniknout co nejlevněji z reality. Ale i víry v neviditelnou ruku trhu, co všecko vyřeší. Však také, myslím, vláda dlouho váhala se zásahem. Volby jsou přeci za dveřmi a stát, jak pravicovým propagandistům známo, je vždycky horší hospodář. Po zesílení potíží jí pak nezbylo, než aby si v předvolební atmosféře, jejíž zásadní témata se rázem odsouvají, dělala zásluhy.

Lidová tvořivost zareagovala na situaci po svém. Upomněla na jeden známý plakát z padesátých let, na němž ideál budovatele rezolutně odmítá štamprle. Žádá si raději knihu. V novém podání pak proklamuje: „Ne, raději zrak.“

Proti alkoholu obecně a nebezpečenstvím spojeným s jeho požíváním se v českých zemích příliš nebojuje. Přímluvci (se) zdůvodňují daněmi; na celkové náklady státu spojené s nadužíváním „ohnivé vody“ povětšinou nějak „zapomenou“.

Inu, různí producenti požitků bývají mocní a jejich výrobky mají příznivce v nejvyšších patrech veřejného života. Namátkou uveďme příklady senátora Kubery, který zřejmě o to víc odmítá Evropskou unii, nebo ministra financí Kalouska.

Ale samozřejmě nejde o žádný nový problém. Své by mohli říci – kdyby žili – také prezidenti Václav Havel či Klement Gottwald. Ostře proti by zase stanuli Tomáš Garrigue Masaryk, agitující kdysi proti pijáctví ve volbách, a Antonín Novotný. Oba známí v našich krajích neobvyklým puritánstvím, jež mimochodem světaznalého prvního prezidenta ovlivnilo doslova.

Komunista Novotný pak vždy brojil proti požitkářství, zejména u stranických funkcionářů. Ač politicky konzervativec, docházelo za jeho éry též k postupnému očišťování státu od bolševického doktrinářství. Včetně vyšetřování nejkřiklavějších případů zneužívání moci. Často těmi nejobskurnějšími postavami.

Pro představu nechme promluvit vyšetřovance. Slovenského příslušníka StB, jehož nezkreslené výlevy uvádím pro přesnost v originále: „Prvým takým nedostatkom bolo to, že keď som nemohol nikde preraziť, tak som sa od zlosti opil. Taktiež rád som si vypil, keď som bol v společnosti… Nebol som a prehlasujem neni som alkoholikom, ale keď som v spoločnosti, tak si vypijem, čo potom nemá dobrý vplyv na mňa, lebo v podnapitom stave som schopný urobiť výtržnost a obyčejně tieto výtržnosti boly doma s manželkou. Taktiež keď mam vypiť, som náchylný k ženám… Keď som bol na fronte, tak sme si, keď sme mali, vypili. Skončila vojna, dostával som už riadny plat, svobodný som bol, tak se zas pilo. Bol som národným správcom, taktiež sa pilo. Odišiel som do Sboru a išiel som na banderovcov, tiež sme si zavše vypili… Avšak při mojom příchode na ŠtB Lučenec ako radiotelegrafista, tam sa pilo vo velkom… Prišiel som do Banskej Bystrice, tam se tiež pilo. A toto boly okolnosti, ktoré človeka pomali korumpovali… Nie, aby si niekto urobil uzáver, že som stále pil… Nevedel som dostatečně zabrániť sám sebe, že viac sa neopíjem, čo som si vždy pred sebou sl´uboval a vždy ma to vel´mi mrzelo.“

Ano, tak noblesně hovořil orgán doby, jejíž jsme přímými dědici. Často pasivními, k berličkám unikajícími lidmi. „Ovčany“.

Autor je politolog

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.