Kdo jsou média? Dnes jsme média všichni. Všichni působíme. Jedni jsou za to dokonce placeni, že vytvářejí obsahy šířené institucionálně. Jiní se baví zadarmo ve změti elektronických nul a jedniček. A ti zbývající pilně pracují na tom, aby přenášeli svými hovory pyl, který posbírali bůhvíkde cestou. Těžko tu hledat viníky, když široko daleko se nenajde nikdo jiný než spolupachatelé.

Kulturní sirup červený jako hábit Santa Clause je kluzká konzumní tekutina, lepivá až hrůza. Hlavně dětem kazí žaludky a motá hlavu, protože nejde zabránit tomu, aby tu bryndu nezačaly hned lačně lízat. Přetížené sáně hřmotného špeditéra ale v tom marastu parádně klouzají, takže mu vůbec nevadí, že u nás už léta o Vánocích nepadá sníh. Ano, sníh nepadá. Bílé Vánoce odcházejí do dějin. Bílé Vánoce to prohrály, roztavil je globalizační fén. Bílé Vánoce jsou jádro kulturní kompozice, která se skládala ze sněhuláků, kouřů stoupajících z vesnických chalup kolmo k mrazivé hvězdné obloze, dětí se zarudlými tvářemi sáňkujících kolem zamrzlého rybníka, ze smrčku, ze kterého v lese tatínek oklepal bílý poprašek, z křížal v horkém čaji, z vůní hřebíčku a vanilky, z ledových květů na okenním skle, z jesliček doma i na návsi a v kostele, z teplé páry valící se z chlévů při večerním krmení a ze záhadného vzdáleného zvonění, než se zjevily dárky od Ježíška. Zvuk zvonů nad závějí a čerti pryč. Jako černé hrášky se otevřenou bílou krajinou ve svitu nebeských těles na půlnoční mši kutálely cestičkami v závějích babky v šátcích, děti zabalené do kožešin a jejich vysvátkované rodičovstvo. Ubírali se všichni vstříc společenství, na které jindy nemívali čas, na které nebylo celý rok pokdy pomyslet.

Že jsem ty scény ukradl Josefu Ladovi? Samozřejmě. Josef Lada je tvůrcem ucelené české vánoční mytologie, Lada je Homér českých Vánoc. Národnímu sklonu k idyle dal styl a smířil tvory v podnebesí s jejich domovem a naučil je vidět tak, jak se jim to líbí, bez ohledu na problematickou realitu. Pahorky, lesy a kostelíky středních Čech rozprostřel po celých Čechách a Moravě, mírnost středních poloh země i života promítl na plátno času a donutil paměť generací, aby si vtiskla do vzpomínky to, co nikdy v úplnosti vlastně nemohla prožít. Dovolil nám sáhnout si na sen. Vtiskl mu pevné kontury a trval na svém. Masaryk, Patočka ani Havel by nevysvětlili mimozemšťanům stručně a jasně jako on, co jsou Češi zač.

Soudě podle výsledků voleb a politických prohlášení, nechtějí se Češi o svůj prostor geografický ani duchovní s nikým dělit. Zvláštní věc. Na jedné straně křičíme na dálku: Cizinče, na nás zapomeň! Multikulti u nás pšenka nepokvete! Někteří by se možná kvůli tomu i prali, ale na druhé straně k nám sákne bez odporu a zářícíma očima vítán halloween, Valentýn a Santa Claus. Zmaškaření marketéři se už pár let strefují ladovskému mýtu na solar svými razantními direkty na podzim, v zimě, na jaře i v létě. Skromná prostota ladovského snu je minulostí, nemá ten zaoceánský nákupní drive. Motory konzumu jedou na onačejší palivo, než jsou sněhuláci, hastrmani a kapři. Dobře nám tak, nic jiného než kulturní křížence si nezasloužíme.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.