S tím se dá jedině souhlasit. Sporná je však už jeho další teze z podtitulku, tedy zjevně vyřčená s patřičným důrazem: „Ty (ceny)  ovlivňují hlavně největší zemědělské a zpracovatelské podniky.“ Doslova říká: „V tomto případě jde ještě o mechanizmus platný z předchozích let, tudíž tyto dotace zřejmě vyplaceny být musely, ale je smutné, že na celém systému se ani v novém Strategickém plánu ČR platném od letošního roku v tom základním pojetí mnoho nezměnilo. To, co se v České republice děje v oblasti dotací, je brutální nezvládnutí deagrofertizace českého zemědělství, přestože to vláda slíbila. Takto poskytované dotace totiž pouze zvyšují zisky největším hráčům. Absurdní je, že majitelé těchto agroholdingů většinou vůbec nejsou spojeni se zemědělstvím a nemají k němu žádný vztah. A dokonce v některých případech jde o zahraniční subjekty, což nijak nepomáhá zajištění domácí potravinové bezpečnosti.“ Tak pravil Jaroslav Šebek v rozhovoru.

V tomto jediném odstavci se vyskytuje hned několik lapsů a chyb, možná i záměrných, ale to nechť si vyříká on sám se sebou samým. Předně fráze o „deagrofertizaci“. Tu slyšíme od podzimních voleb 2021 z úst kdekoho, tehdy nejvíc od Víta Rakušana, poté od Tomáše Prouzy a dalších. Míní se tím nalezení jakéhosi čerta, jehož je nezbytné pověsit na vrata a učinit jej vinným za vše, co v daném systému nefunguje. Už je to skoro až trapné, jak dnešní vládní koalice bojuje se stínem svých předchůdců ve Strakovce. Přijímají kvůli tomu nové zákony typu lex Babiš, které nic neřeší, jen odsouvají problém mimo sféru toho řešení. Prostě se označí zlo a pak se bojuje. Co na tom, že bezobsažně, a tedy marně.