S tím se dá jedině souhlasit. Sporná je však už jeho další teze z podtitulku, tedy zjevně vyřčená s patřičným důrazem: „Ty (ceny)  ovlivňují hlavně největší zemědělské a zpracovatelské podniky.“ Doslova říká: „V tomto případě jde ještě o mechanizmus platný z předchozích let, tudíž tyto dotace zřejmě vyplaceny být musely, ale je smutné, že na celém systému se ani v novém Strategickém plánu ČR platném od letošního roku v tom základním pojetí mnoho nezměnilo. To, co se v České republice děje v oblasti dotací, je brutální nezvládnutí deagrofertizace českého zemědělství, přestože to vláda slíbila. Takto poskytované dotace totiž pouze zvyšují zisky největším hráčům. Absurdní je, že majitelé těchto agroholdingů většinou vůbec nejsou spojeni se zemědělstvím a nemají k němu žádný vztah. A dokonce v některých případech jde o zahraniční subjekty, což nijak nepomáhá zajištění domácí potravinové bezpečnosti.“ Tak pravil Jaroslav Šebek v rozhovoru.

V tomto jediném odstavci se vyskytuje hned několik lapsů a chyb, možná i záměrných, ale to nechť si vyříká on sám se sebou samým. Předně fráze o „deagrofertizaci“. Tu slyšíme od podzimních voleb 2021 z úst kdekoho, tehdy nejvíc od Víta Rakušana, poté od Tomáše Prouzy a dalších. Míní se tím nalezení jakéhosi čerta, jehož je nezbytné pověsit na vrata a učinit jej vinným za vše, co v daném systému nefunguje. Už je to skoro až trapné, jak dnešní vládní koalice bojuje se stínem svých předchůdců ve Strakovce. Přijímají kvůli tomu nové zákony typu lex Babiš, které nic neřeší, jen odsouvají problém mimo sféru toho řešení. Prostě se označí zlo a pak se bojuje. Co na tom, že bezobsažně, a tedy marně.

Stojí za připomínku jedna věcná okolnost, o níž psal už i zmíněný Agrofert na Twitteru: „Veřejným diskursem běží věta tohoto znění: Společnost Agrofert, která je největší zemědělskou firmou v ČR, dostala za minulý rok dotaci ve výši téměř jedné miliardy (975 milionů korun) a z této částky zaplatí Česká republika 70 milionů. Jenomže věci stojí trochu jinak: Dotaci nedostala společnost Agrofert, ale jednotlivé společnosti koncernu, které dohromady obhospodařují v Česku 121 tisíc hektarů a chovají téměř 31 tisíc kusů skotu a 473 tisíc prasat. Významně tím přispívají k potravinové bezpečnosti České republiky, přitom ale dostávají vlivem redistributivní platby nižší dotace na hektar než drobní zemědělci. Dodejme, že právě kvůli redistributivní platbě tyto větší společnosti dostávají na hektar nižší dotace, než pravděpodobně dostává pan Šebek a jeho kolegové z ASZ. Koncern Agrofert, do kterého se tak s chutí obouvá, to nejspíš ustojí, ale některé větší firmy už to neustály a prodaly svoje podnikání právě nezemědělským investičním společnostem, jak píše pan Šebek. Nepřevzali to po nich malí zemědělci. Proč asi?

V naší zemi se dlouhodobě kdekdo ohání zájmy občanů, běžných obyvatel. Stojí tedy za to zvážit i následující: Jako občana, z jehož peněz (daní) se dotace platí, pokud není mojí životní filosofií boj proti Andreji Babišovi a Agrofertu (což je, jak jsme i výše viděli, boj povýtce politický, nikoli národohospodářský), by mě mělo zajímat, kolik jídla zemědělec vyprodukuje. Ti velcí (veřejně prezentovaní jako „oškliví“) toho vyprodukují z koruny dotace určitě víc (jednak proto, že jednotkově dostávají méně, viz redistribuce) a jednak představují skutečně produkční zemědělství. Jistě jsou zde i dobří malí zemědělci, kteří dělají kvalitně svoji práci, ale Českou republiku neuživí a naši potravinovou bezpečnost nezajistí.

A zde je třeba zopakovat jednu velmi důležitou myšlenku: Boj proti „agrofertizaci“ a házení špíny na větší producenty potravin je politickým záměrem, nikoli snahou prospět občanům a drobným producentům. Zkuste vzít do hrsti trochu logiky: Pokud se zde vede boj proti velkoproducentům, pak si uvědomme (znovu, výše to již bylo řečeno), že jde o konglomeráty firem menších, které jsou atypické (ale též trochu v nevýhodě, opět viz výše), že mají společné vlastníky. Ale jaký je rozdíl mezi průměrně velkou firmou, kterou vlastní jeden majitel, a jinou, stejně velkou, která je ve vlastnictví jiného majitele, která má v dané branži více akvizic? Důsledně vzato si představte situaci, když ty spojené hektary rozdělíte desítkami firem, které vlastní Agrofert, tak dostanete spoustu normálně velkých zemědělských podniků, které dělají svoji práci. Kde tedy hledat ony rozdíly? V kvalitě produkce jistě ne, ta je dána docela jinými parametry. Takže to je opět jen boj proti těm, kdo jsou politicky označeni za nežádoucí, a za touto frází se skrývá snaha přisvojit si hospodářské výsledky na vlastní účet. Jenomže ti „velcí“ nevedou boj proti malým producentům, naopak, z jejich „diplomacie“ mohou dobře profitovat i oni. Tak proč tedy lidé jako pan Šebek balamutí veřejnost, jaké tím sleduje záměry? Myslím, že je to docela zřejmé.