Na otázku redaktorky, jestli se Jan Burian znal se zesnulou Věrou Čáslavskou, odpověděl: „Tak setkal jsem se s ní, nijak zvlášt jsme se neznali, ale chci říct jednu věc, já jsem ji samozřejmě znal velmi dobře, protože já jsem největší její uspěchy prožíval jako malý chlapec a velmi dobře si pamatuji, že ona tehdy spoluvytvářela ve společnosti atmosféru ohromné naděje. Naděje v to, že člověk když je schopen se chovat charakterně a při tom je vysoký profesionál má možnost změnit svět. V tomto směru Věra Čáslavská, věřím, že bude vzorem i příštím generacím a také proto si myslím, že je správně že se s ní loučíme tady v Narodním divadle které je symbolem národní integrity a toho lepšího v nás.“

Abychom lépe porozuměli těmto věru ccharakterím slovům, stoojí za to si připomenout život a dílo Jana Buriana. Narodil se v březnu roku 1959 v Moskvě. Vstoupil do SSM a do KSČ. Dokončil DAMU v roce 1984. Na svou obhajobu říká: „Do KSČ jsem vstoupil, abych mohl studovat. Byla to chyba, kterou se snažím napravit tím, že se věnuji profesi, kterou jsem vystudoval…“ Jak sám říkal, choval se charakterně a měl touhu změnit svět. Jako další omluvenku na svou normalizační činnost uvádí, že rozvracel komunistickou stranu zevnitř. Další paradox, jako když zloděj, co za komunismu kradl, a u soudu se dožadoval shovívavosti, jelikož svými skutky pomáhal likvidovat socialismus a režim jedné strany.

Před listopadem 1989 také byl dramaturgem AUS VN ministerstva obrany, kde vytvářel programy k propagaci a ideové oslavy komunistické strany. Trochu paradox se vzpomínkou na Věru Čáslavskou ...

Národní divadlo jako symbol toho lepšího v nás

Během listopadu 1989 Burian pro jistotu onemocněl a vyčkával, jak to dopadne, aby pak hned snaživě mezi prvními inscenoval hru Václava Havla. Poté jako vedoucí katedry činoherního herectví DAMU v Praze pohostinsky režíroval v roce 2002 v Moskevském uměleckém akademickém divadle (MCHAT) hru vysokého svazáckého funkcionáře Pavla Kohouta „Nuly“. Dostával tam honorář, ale zároveň mu běžel plat v domovském divadle J. K. Tyla v Plzni, od nějž si nechal vyplácet i diety. Údajně bylo takto vše v pořádku.

V této optice se nám naskýtá otázka pro bývalého ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a dnešního ministra kultury ČR Daniela Hermana (KDU-ČSL):

Je normální a morální mít pro reprezentaci Národního divadla, které je symbolem národní integrity, takovouto zapomenutými skutky ověnčenou „osobnost“?