„Ve srovnání s průměrným platem ředitele obdobně velké firmy s miliardovým obratem v Praze pobíráme necelých 70 procent jeho průměrného platu“ takto obhajuje ředitel Jan Burian svůj více jak 1,3 milionu vysoký plat. Paradoxem je, že si ředitel příspěvkové organizace plete státní a soukromý sektor a dále pokračuje: „Jsem se svým příjmem spokojený.“ Hudební ředitel ND Jaroslav Kyzlink si přijde ročně na 1,4 milionu, vedle toho je ještě šéfdirigentem v Ljubljani.

Hudební ředitel SO Andreas Weisser vydělá 1,2 milionu, kdy jeho hlavním zaměstnavatelem je Filharmonie Hradec Králové, kde je ve funkci šéfdirigenta. Ředitelé činohry Daniel Špinar a Michal Dočekal a umělecký ředitel Opery ND Petr Kofroň si přivydělávají režiemi a dirigováním souborech ND a na základě externích smluv dle autorského zákona.

Ředitel Burian, který do křesla ředitele neprošel řádným výběrovým řízením v mediích proklamuje Transformaci ND, kterou ministerstvo kultury pod vedením Daniela Hermana nikdy neschválilo, snaží se prosadit zákon o Veřejných kulturních institucích, kterému ministerstvo kultury i vláda dala negativní stanovisko, se snaží založit lobistickou skupinu vybraných ředitelů KONKI (konference ředitelů národních kulturních institucí) k prosazení svých zájmů.

Vše shrnuje Jan Burian slovy: „Národní divadlo je v této formě neříditelné, je třeba provést transformaci.“

A my bychom se měli ptát mibnistra kultury: Není zarážejicí, že Národní divadlo, jako jediná příspěvková organizace volá po transformaci? Není zarážející, že Jan Burian, jako jediný ředitel příspěvkových organizací, dle svých slov, nedokáže takovouto organizaci řídit?

Petr Brandtner