Nicméně v nadcházejících týdnech hodlá připravit zákon o stávce (zatím věcný návrh zákona, který projde připomínkovým řízením), který by ve svých důsledcích omezil svobodné právo na stávku. Gesčním garantem je v tomto případě jeden z nejméně populárních ministrů J. Drábek. Ten před nějakým časem deklamoval, že zákon o stávce je v zájmu samotných odborů a jejich představitelů, protože má zprůhlednit celý proces svolání a průběh stávky.

Takové tvrzení odmítl B. Dufek, předseda Asociace samostatných odborů (ASO), a nadto prohlásil, že nový zákon má naopak stávku výrazně omezit. Nečas a další se zřejmě domnívají, že velké protivládní stávky, jež nedávno proběhly, překročily pro vládu únosné meze, a proto ve strachu, že by se země mohla pod tíhou nespravedlivých reforem proměnit v prostor permanentních stávek, chce pod pláštíkem ,,zprůhlednění" výkonu stávky udělat první krok k utlumení (či umrtvení) odborářské (občanské) aktivity. Na zákoně začala vláda pracovat loni v červnu, kdy proběhla stávka v dopravě.

Nečasova vláda se pracujících lidí bojí, to není žádný nový fakt. Reformy, které vstupují v platnost, ničí drtivé většině zaměstnanců rodinné rozpočty, a tak se chce kabinet pojistit pro případ, kdy nespokojená a zradikalizovaná veřejnost vezme osud do vlastních rukou a začne permanentně stávkovat. Věcný návrh zákona počítá s několika novinkami či spíše omezeními. Navíc má některá ustanovení, která mají vlastně perzekuční charakter.

V prvé řadě bude muset organizátor stávky nahlásit konání této akce úřadům až pět dní (místo tří) před jejím konáním, což otupí spontaneitu akce a náladu ve společnosti. Navíc bude muset být firmě nahlášen počet stávkující i jejich jména, což může zaměstnavateli poskytnout široký prostor pro případné pracovněprávní postihy. Sdělen musí být cíl stávky a seznam pracovišť, kterých se proponovaná stávka dotkne. Výše uvedené body však ještě nejsou definitivní, věcný návrh zákona projde ještě připomínkováním.

Je jasné, že premiér Nečas bere připravovaný zákon o stávce jako odvetu za protivládní demonstrace. Pokud by se podíval na takové země jako například Francie, Španělsko, ale i Německo, zjistil by, že tamější odbory jsou daleko více radikální Chce snad někdo někdo v těchto zemích omezit legislativně právo na stávku? Nikoliv. Záměr vlády je v tomto směru průhledný - zastrašit zákonem zaměstnance, aby pokud možno vůbec nestávkovali, nebo je také může čekat za ,,neposlušnost" vyhazov z práce. Zákon tak bude mít nepochybně perzekuční osten.

Pokud se podíváme do historie stávek (generálních či manifestačních), zjistíme, že od roku 1918 jich proběhla celá řada. Vždy se týkaly stěžejního období českých, resp. československých dějin a nejednou po jejím průběhu u nás vznikl nový politický režim. Pojďme si nyní připomenout ty klíčové pro osud českého národa.

Důležitá generální stávka s ohledem na nově vzniknuvší samostatný československý stát proběhla 14. 10.1918 a byla organizována Socialistickou radou, jejímiž členy byla tehdejší Československá strana strana socialistická či sociální demokracie. Byla reakcí na nařízení vídeňské vlády o rekvizicích potravin a obilí.

Další stávka proběhla při tzv. slovenské krizi 6. 11. 1947 a účastnilo se jí kolem 300 000 pracujících. Slovenští komunisté si chtěli vynutit rychlou mocenskou změnu ve slovenských orgánech moci, které po parlamentních volbách 1946 ovládla nejsilnější Demokratická strana. Součástí promyšleného plánu na likvidaci mocenskopolitických pozic byla i jednohodinová stávka.

Generální jednohodinová stávka, která ohlašovala příchod nového totalitního režimu, proběhla dne 24. 2. 1948. Účastnilo se jí asi 2, 5 milionů zaměstnanců a je dosud největší stávkou v našich dějinách. Stávku organizovala Ústřední rada odborů v čele s A. Zápotockým a měla kromě dalších komunistických akcí vykonat účinný tlak na prezidenta Beneše, který v té době zatím nepřijal demise demokratických ministrů, kteří odstoupili z vlády 20. 2. 1948.

Jakýmsi ,,demokratickým" kontrapunktem k únorové stávce se stala dvouhodinová generální stávka, jež proběhla 27. 11. 1989. Během níž se též měnil režim s tím rozdílem, že se hroutil starý komunistický režim a na jeho troskách se začal etablovat nový, demokratický. Podle údajů, které jsou k dispozici, se stávky zúčastnilo okolo 75% všech podniků, závodů a úřadů země.

Stávky, které se konaly v našich dějinách, tak měly poměrně značnou sílu i odezvu. Zvláště pak generální stávky. Pokud premiér Nečas nechce, aby v naší zemi probíhaly v pravidelných cyklech manifestační či generální stávky, stáhne věcný návrh zákona o stávce a bude celou záležitost řešit věcným jednáním s odbory a dalšími zainteresovanými účastníky v rámci dohod o kolektivním vyjednávání.

Publikováno se souhlasem vydavatele.