Nejmenší vládní ,,strana" Věci veřejné vyvolaly další vládní krizi s cílem odvést pozornost od soudního přelíčení se skutečným lídrem ,,strany" V. Bártou a pochybným sponzoringem tohoto podivného uskupení, který má v názvu ,,politická strana". VV příšly s další sérií vyděračských požadavků, na které by žádný rozumný premiér nemohl přistoupit. To by ovšem v čele naší vlády nesměl stát P. Nečas...

Místo toho, aby premiér Věci veřejné jednou provždy vyhodil z koalice, s ostatními politickými stranami se dohodl na konání předčasných voleb jako jediném možném řešení, již druhý den po ohlášení ultimativních požadavků od VV konciliantně prohlásil, že o těchto požadavcích se dá jednat. A teprve pokud jednání příští úterý o dalších drastických úsporách a škrtech zkrachují, otevře se možnost pro předčasné volby.

Každému musí být jasné, jak tato rokování dopadnou. Koalice se vzájemně počastuje peprnými výrazy, nicméně jako vždy (stejně jako i před rokem, kdy Nečas nesl demise tří ministrů VV na Hrad) se nakonec obejme kolem krku a vládní umíráček bude pokračovat. Nečas akceptuje požadavky VV a ty budou zatím - minimálně do krajských voleb, kdy vládní strany nejspíše utrpí zásluhou své protilidové politiky debakl - trojkoaliční projekt podmíněně podporovat. Předčasných voleb jako osvobozující katarze z tohoto vládního marasmu se tak zřejmě nedočkáme. Je tedy potřeba si vynutit demisi vlády jinými prostředky.

Pokud k předčasnými volbám skutečně nedojde, je načase, aby za frustrovanou veřejnost promluvila série nátlakových demonstrací a manifestací, které půjdou proti Nečasově vládě v jednom šiku. Již v těchto dnech chystají občanské iniciativy a odbory v rámci dlouhodobé kampaně ,,Stop vládě" velkou demonstraci na Václavském náměstí plánovanou na 21. 4, kde se očekává vysoká účast lidí. Je třeba, aby nezůstalo jen u demonstrací, ale aby byly doprovázeny i dalšími účinnými kroky, například stávkami, v krajním případě vyhlášením generální stávky. Samozřejmě to vše v zákonných a ústavních mantinelech, abych nebyl nařčen pravicovými teoretiky z toho, že dávám návody na nezákonné svržení vlády.

Připomínám také, že lidem již opravdu s vládou dochází trpělivost, jejich naštvanost se stupňuje a že série kontinuálních demonstrací a stávek a možná i občanská neposlušnost jako ultima ratio je reálnou hrozbou. Země by se mohla ocitnout v chaosu. Pokud ovšem stojí v čele vlády neschopný premiér, který ustupuje vyděračům a který praktikuje politiku, jež škodí 90% občanů, pokud tento premiér tvrdí, že za rozdmychávání sociálních nepokojů může levice, nechť je smeten do propadliště dějin. Nikomu to nakonec líto nebude.

Sám předseda vlády si asi vůbec neuvědomuje, že vydržováním si Věcí veřejných v koalici ztrácí sama ODS pronikavě svou podporu i od těch složek společnosti, které jí pravidelně ve volbách dávaly svůj hlas. Z této strany začínají hromadné odchody ze základních a místních organizací či buněk, což tato strana za dvacet let existence nepamatuje. Vše má ale své opodstatnění a neděje se náhodně, je to kontinuální proces postupné sebedestrukce kdysi vlivné pravicové síly. Na ODS se valí pohroma v podobě dalšího debaklu v krajských volbách, která se zdá být neodvratitelná. První fiasko utrpěla již v roce 2008 a pro tehdejší Topolánkovu vládu to znamenalo těžký otřes.

Nevěřím tomu, že by potom vládní koalice katastrofu v krajských volbách přežila a nerozpadla se. To už by potom byla podívaná na skomírající vládní trojlístek pouze pro ty nejotrlejší. Anebo pro čtenáře absurdních dramat Eugena Ionesca.

Publikováno se souhlasem vydavatele.