Na českém trhu se podle údajů Eurostatu jen ve třetím kvartále ceny zvýšily o 2,6 % a zdražovaly rychleji než v předchozích čtvrtletích. V meziročním srovnání dosáhl růst cen na místním trhu 8,4 %. Neopakuje se tak situace z dob předchozích recesí, kdy se ceny bytů alespoň krátce snižovaly. Důvodů, proč byla loňská zkušenost odlišná je hned několik, a to jak na straně nabídky, tak i poptávky. V první řadě se loni začalo stavět výrazně méně bytů. Za prvních jedenáct měsíců to bylo celkově o 7,4 % méně, nicméně jen v Praze dosáhl výpadek téměř 31 %.

K omezení naproti tomu v důsledku recese nedošlo na straně poptávky. Nemovitosti zůstávají atraktivní díky levným dostupným hypotékám a jsou i preferovaným investičním aktivem v dobách, kdy jiné nízkorizikové alternativy nesou jen zanedbatelný výnos. Navíc na trhu se pohybují nejenom obyvatelé ČR, ale stále silně se o něj zajímají nerezidenti hledající atraktivní příležitosti dané výnosem z nájemného a perspektivou dalšího vývoje cen.

A to vlastně platí i pro další země Unie, neboť reality rychle zdražují i tam. Například v nám blízkém Německu aktuálně o 7,8 % nebo v Rakousku o 8,9 %. Ceny bytů poklesly ve třetím čtvrtletí (mezikvartálně) pouze ve čtyřech zemích, přitom nejvíce na Kypru (-4,8 %), kde jako v jediné zemi byly byty levnější i meziročně. V eurozóně navíc funguje efekt přebytečné likvidity, která se nemá příliš kde „realizovat“. Trh nemovitostí se tak stal investičním hřištěm, kde ceny rychle narůstají, zatímco inflace cílovaná ECB zůstává zcela utlumená. Rostoucí ceny nemovitostí jsou tak vlastně „daní“ za uvolněnou měnovou politiku ECB.

Výrazného ochlazení na trhu nemovitostí se nejspíše nedočkáme ani v letošním roce. Vzhledem k omezené výstavbě, kterou potvrzují i statistiky stavebních povolení, není pravděpodobné, že by developeři trh zahltili novými nabídkami. Vzhledem k poměrně stabilní životní úrovni a perspektivě zvýšených příjmů domácností z titulu zrušení superhrubé mzdy není pravděpodobný ani otřes na straně poptávky.