Rozdíly mezi jednotlivými státy EU byly i v závěru loňského roku výrazné. Důvodem jsou především růžná opatření, která jednotlivé země přijímaly v souvislosti s problémem extrémních cen energií. Na růst inflace však měly vliv i zvýšené ceny zemědělských komodit, které se odrážely v tlaku na zdražování potravin patrném především ve východní části Evropy.

Zatímco v celé EU se ceny potravin meziročně zvýšily o necelých 17 %, v ČR to bylo o více než 26 %. Ale ani s takto rekordním tempem zdražování nebyla ČR oním „premiantem“, protože toto místo si s téměř 48 % nárůstem zajistilo Maďarsko.

Kromě společného inflačního problému spojeného s energiemi a potravinami můžeme nalézt i určitá česká specifika, kterými se naše inflace vymyká vývoji ve zbytku unie. Mezi ně patřil i cukr, který na rozdíl od většiny zemí EU zdražil na dvojnásobek. V prosinci nás nicméně předběhlo Estonsko, kde se v závěru roku jeho cena meziročně zvýšila o 105 %.

Pozici rekordmana ve zdražování si nicméně ČR udržela u oblečení a obuvi. Tempo, s jakým se u nás zdražují tyto položky (19 %, respektive 14,5 %) opravdu nevidíme v žádné jiné zemi. A je úplně jedno, že jde o zboží, které vesměs všude pochází z Asie a přijíždí stejnými kontejnery.

Ceny elektřiny nemělo vzhledem dočasnému k úspornému tarifu smysl srovnávat, takže zbývá plyn, ve kterém je ČR jednoznačným premiantem se 139 % nárůstem jeho ceny. Nejrychleji zde zdražovaly i fotoaparáty a kamery, záznamová média nebo třeba sportovní vybavení.

Česká inflace bude nepochybně na přelomu roku kulminovat a brzy začne opět klesat. Do značné míry by jí v tom měla napomoci silná koruna a levná námořní doprava, které snižují ceny dováženého zboží. Podpořit desinflační trend může i slabší poptávka a restriktivní politika ČNB. Během půl roku bychom měli mít už inflaci jednocifernou.