Pro malou otevřenou ekonomiku jako je ta naše, navíc velmi závislou na automobilovém průmyslu, to samozřejmě není dobrá konstelace. Jedinou výhodou snad v tomto směru zůstává, že ačkoliv je produkce tuzemského nejsilnějšího průmyslu směřovaná na export, jde primárně o vývoz do evropských zemí, které nezažívají až takový propad zájmu o nová auta, jako třeba trh čínský. Na druhé straně to vůbec neznamená absolutní imunitu vůči poptávce v Asii, latinské Americe, severní Africe atp. právě proto, že část dodavatelů se orientuje i na výrobce, kteří jsou na těchto trzích velmi aktivní. A mimochodem stále zhruba třetina produkce tohoto průmyslu v EU směřuje právě na trhy mimo Unii.

Do pomyslné řady nepříznivých či dokonce varovných dat lze hned přidat další, a sice statistiky o registracích nových osobních automobilů v EU za červen. V meziročním srovnání se propadly o téměř 8 % a zcela tak smazaly nadějné výsledky z předchozích měsíců. Lídrem pádu bylo tentokrát Švédsko, které z něj samo o sobě “zajistilo” téměř třetinu, následované Francií a Německem. Nicméně právě první dvě uvedené země jsou důvodem, proč z celkového slabého čísla nemá smysl dělat velké drama. Ve Švédsku totiž dokonale zafungoval červnový srovnávací základ, protože právě loni touto dobou tam prodeje skokově vzrostly o téměř 73 %. Ve Francii to sice bylo jen o 9,2 %, avšak vzhledem k velikosti trhu je to číslo, které s celkovými výsledky za EU už zamíchat dokázalo. Třetí v pořadí lídr pádu a shodou okolností největší trh – Německo – se tentokrát propadá o téměř pět procent; na druhou stranu za celé první pololetí je stále ještě v mírném plusu. Takže i když celkově nejsou dnešní statistiky z trhu nijak povzbudivé, nejsou ani tragické. Na pořádný propad si budeme muset počkat ještě dva měsíce, kdy budou po přestávce současně zveřejněna data za červenec a srpen. Díky loňskému letnímu před-emisnímu skoku budou teprve letošní čísla vypadat extrémně bledě.

Petr Dufek
Analytik ČSOB