Vývoj makro čísel od zářijového zasedání jde ECB na ruku. Celková inflace v září klesla nad očekávání svižně z meziročních 5,3 % na 4,3 %, nejnižší úroveň za poslední dva roky. Holubičím způsobem zároveň vyznívají i růstová data v eurozóně – ať již jde o další zhoršení podnikatelské nálady PMI v říjnu nebo slabší výkon ekonomiky ve třetím čtvrtletí, kdy dle našeho odhadu došlo k mezikvartálnímu poklesu o 0,1 %. A centrální bance nakonec žádoucím způsobem pomáhá i zpřísnění finančních podmínek v reakci na vyšší výnosy dlouhodobých státních dluhopisů v eurozóně.

Předpokládáme, že rétorika ECB nicméně zůstane naladěna na jestřábí notu. Centrální banka si dá velký pozor, aby trhy její pauzu neinterpretovaly jako konec cyklu zvyšování sazeb. Jinak řečeno, opět očekávejme ujištění, že ECB zůstává při rozhodování závislá na příchozích datech, čímž nechá prosincové zvýšení sazeb ve hře. Argumentem budou přetrvávající pro-inflační rizika, aktuálně v souvislosti s rostoucím napětím na Blízkém východě a cenou ropy zpět nad 90 dolarů za barel.

Prostor pro vyšší úrokové sazby se však dle našeho názoru již vyčerpal. Odhadujeme, že hospodářství eurozóny bude stagnovat i ve zbytku letošního roku a na začátku příštího. Stejně tak počítáme s pokračujícím desinflačním procesem, přičemž již v říjnu by se měla celková inflace podívat ke třem procentům. Z těchto důvodů očekáváme, že ECB již k dalšímu růstu sazeb nesáhne a na současných 4,0 % setrvá až do druhé poloviny roku 2024, kdy začne pozvolný sestup dolů.

Z dnešního zasedání budou trhy zajímat dílčí závěry debaty o úročení povinných minimálních rezerv, a především o programu kvantitativního utahování. Připomeňme, že ECB redukuje velikost své bilance tempem cca 30 mld. euro měsíčně, v Radě guvernérů však sílí hlasy pro jeho zrychlení. Konkrétně jde o dřívější ukončení reinvestic v rámci programu PEPP (prozatím do konce roku 2024), což však může narážet na aktuální nepříznivý vývoj na italském dluhopisovém trhu.