Mezičtvrtletně hospodářství eurozóny rostlo jen o 0,1 %, v meziročním srovnání si pak připisuje jen 1 %. V obou případech jde o nejslabší čísla za posledních šest let. Že to nedopadne pozitivně, naznačila už ranní čísla z Francie, jejíž ekonomika v závěru roku poklesla o 0,1 %, a z Itálie, která propadla o 0,3 %.

Výsledky z největší evropské ekonomiky – Německa – zatím k dispozici nejsou, nicméně o pozitivní překvapení nejspíš ani v tomto případě s ohledem na vývoj tamního průmyslu asi také nepůjde. Stále asi platí, že Evropa doplácela na oslabování mezinárodního obchodu a citlivě vnímala i potenciální rizika s ním spojená. Ať už šlo o vyhrocování situace kolem brexitu nebo obchodních válek Spojených států.

Víc se z toho mála, co je zatím o posledním čtvrtletí k dispozici, vytěžit nedá. Teprve podrobnější výsledky ukážou, zda byly ve světle rizik nefinanční podniky opatrné v investicích do rozvoje, nebo spotřebitelé ve svých nákupech. V každém případě příliš dobrý výsledek nečekáme ani v případě české ekonomiky, jejíž růst v závěru roku nejspíše zpomalil pod hranicí dvou procent.

Jak předběžná čísla o HDP tak i ta inflační nahrávají pokračování stávající velmi uvolněné měnové politiky ECB. Celková inflace sice vzrostla o jednu desetinu procentního bodu na 1,4 %, nicméně ta jádrová (bez energií, potravin, alkoholu a cigaret) se zase snížila z předchozích 1,3 % na 1,1 %. A nemění se ani charakter celkové inflace – stále jí řídí potraviny a energie.