Tak razantní pokles reálných mezd česká ekonomika už hodně dlouho nepamatuje. Ve srovnatelné časové řadě od roku 2000 se vlastně nevyskytnul ani v době světové finanční krize nebo pozdější recese či covidu. Museli bychom se hodně vrátit do minulosti – zřejmě někam až na začátek devadesátých let…

Na vině je samozřejmě dvouciferná inflace, kterou nevykrylo zvýšení mezd v žádném tuzemském odvětví, dokonce ani tam, kde se přidávalo o deset a více procent – HORECA, IT a administrativa.

Specifickou roli mělo i tentokrát zdravotnictví, kde se průměrný plat snížil o pětinu. Důvodem je ovšem vysoký srovnávací základ, neboť loni se ve druhém kvartále vyplácely covidové bonusy, které se už letos neopakovaly.

V největším tuzemském odvětví – ve zpracovatelském průmyslu – mzdy vzrostly nominálně o osm procent, což s ohledem na inflaci znamená reálný propad o necelých sedm procent.

Veřejný sektor, který se v posledních letech těšil z velkorysého navyšování platů tentokrát zažívá výrazný propad, který zmírní až slíbené desetiprocentní navýšení platů na podzim.

A co čekat dál? Reálný propad mezd bude zřejmě pokračovat minimálně do poloviny příštího roku. Firmy pod tlakem extrémních cen energií mají jen malý prostor dorovnávat inflaci svým zaměstnancům, a tak vývoj mezd bude urychlovat pouze přidávání ve veřejném sektoru.

S poklesem reálných mezd jde ruku v ruce i propad disponibilních příjmů domácností, tlak na čerpání rezerv a další omezování spotřeby. Pokud k tomu připočteme i pravděpodobnou vyšší nezaměstnanost, bude moci česká ekonomika spoléhat už jen na zahraniční obchod nebo investice, protože spotřeba domácností to rozhodně nebude. Bude to znamenat další pokles tržeb obchodníků i poskytovatelů služeb, které čeká docela studená sezóna.