Včera to byly jednak ty domácí v podobě konjunkturálního průzkumu mezi podniky v průmyslu, stavebnictví, ve službách a samozřejmě i samotnými spotřebiteli a vedle toho i indexy nákupních manažerů (PMI) ve Francii, Německu a v eurozóně. Dnes se k nim připojí ještě asi ten nejsledovanější ukazatel – a sice Ifo, které v posledních měsících rozhodně mnoho radosti finančním trhům nepřineslo. Zvláště v případě očekávání německých firem, které už v posledních měsících nebyly zdaleka tak optimistické, jako byly na přelomu roku.

Přesto, včera zveřejněný německý PMI za červenec naznačil, že by rozmáhajícím se chmurám mohlo být prozatím učiněno za dost, když celkový PMI překonal hranici 55 a dostal se tak na pětiměsíční maximum. Hlavní zásluhu na tom měly výsledky z průmyslu, především pak průzkumy nových zakázek naznačující oživení poptávky po německých výrobcích. To čísla z Francie už tak optimisticky nevyznívala.

A stejně tak ani celková čísla za celou eurozónu nedopadla zrovna nejlépe a naznačují další mírné zpomalení ekonomického růstu. Německo se tak opět dostává do kontrastu se zbytkem eurozóny, nicméně rizika na obzoru v podobě tvrdého brexitu a dalšího zesílení obchodní války s USA mohou tamní dobrou náladu velmi rychle zchladit. A to i případě, že se reálně nic hrozného nestane. Stačí totiž, když rozhodování firem i spotřebitelů opanuje strach, který pak už sám o sobě zařídí zbytek.

Obavy rozhodně zatím nepanují ani v české ekonomice. Nálada podnikatelského sektoru i spotřebitelů sice mírně poklesla, avšak i nadále zůstává relativně docela vysoko. Nemění se ani tradiční starosti podniků s nedostatkem zaměstnanců, který je stále větší překážkou pro jejich další rozvoj. V průmyslu dokonce větší než zakázky, kterých mají firmy nasmlouváno na dalších skoro devět měsíců. Celkově i zde se ovšem dá říct, že podniky očekávají další – nicméně jen mírné – zvolnění tempa růstu produkce v dalších třech měsících. No však vlastně už nemalá část z nich ani nemá kam růst.

Petr Dufek
Analytik