Ta v prvním čtvrtletí letošního roku dosáhla 4,8 let, přičemž střednědobým cílem zůstává šest let. Tak „dlouhý“ byl ovšem státní dluh naposledy v roce 2010. Od té doby průměrná doba splatnosti státních bondů stále klesala s vyšší preferencí krátkodobějších výpůjček státu. A podobně ve směru prodlužování splatnosti státního dluhu hodlá pokračovat i v červnu, kdy na trhu budou k mání nové dluhopisy v hodnotě 35 mld. korun s průměrnou splatností cca 8 let.

Od začátku roku MF získalo na tuzemském dluhopisovém trhu už téměř 107 mld. korun, a to převážné od domácích investorů. Ti zahraniční o české korunové papíry moc velký zájem nejeví. Jejich přítomnost už dříve poklesla pod padesát procent dosažených loni v září a podle posledních dostupných údajů na konci března dosahovala „jen“ 35,5 %. Vypadá to tak, že nerezidenti dosud preferovali především brzo splatné bondy a poté, co je zinkasovali, další si už nepořizují…, nehledě na velmi atraktivní úrokový diferenciál, nehledě na prognózy „slibující“ další posílení koruny. A nejinak tomu bude zřejmě i v dalších měsících. Stát se tedy bude muset i nadále spoléhat spíše na domácí zájemce a současně bude muset s ohledem na růst výnosů na dluhopisovém trhu počítat i s vyššími náklady.

Na druhou stranu pozice MF na finančních trzích není nikterak slabá. Díky konsolidaci veřejných financí ve státní pokladně má k vykrývání svých (krátkodobých) potřeb pár stovek miliard korun a současně slibně se vyvíjí i rozpočet. Za první čtyři měsíce skončil sice jen téměř na nule, nicméně rychlý růst daňových příjmů a alespoň prozatím výdajová opatrnost nahrávají lepšímu než plánovanému výsledku ve výši mínus padesát miliard. Nakonec zakončit rok docela solidního ekonomického růstu s takovým saldem by nevypadalo zrovna nejlépe, i když zájemců o financování státního dluhu je stále (či zatím) dost.

Petr Dufek
finanční analytik