Díky rekordní zaměstnanosti a rychlejšímu růstu mezd se výrazně zvýšil výběr tzv. sociálního pojistného, jež je mimochodem nejenom největší příjmovou položkou, ale současně i tou, která v letošním roce přinesla už více než 32 mld. korun navíc. Shodou okolností je to polovina z celkově zvýšeného výběru daní. Teprve až druhá v pořadí je DPH s nárůstem o necelých 15 mld., což mimochodem zhruba jen odpovídá rostoucí (zdaněné) spotřebě v ekonomice.

Nicméně nejsou to jen vybírané daně, které v eráru rostou. Zvyšují se i výdaje (zatím celkem o 64 mld. korun) a svižně narůstá i státní dluh… solidnímu růstu ekonomiky navzdory. Za prvních šest měsíců roku se tak podařilo navýšit státní dluh o necelých 89 mld. korun. Po několika letech snižování státního zadlužení za pomoci dříve nahromaděných rezerv a přebytku z roku 2016 se ČR zdá se vrací zpět k zadlužování. ČR sice i tak zůstává jednou z nejméně zadlužených zemí EU, nicméně v důsledku deficitního hospodaření v dobrých letech, respektive soustavným posilování mandatorních výdajů, si vyrábí potenciální problém do budoucna.

Doba rekordně nízké nezaměstnanosti nemusí trvat věčně a s jejím koncem přijde i propad právě největší příjmové položky rozpočtu – sociálního pojistného, zatímco výdaje zůstanou nedotknutelné. Tedy snad s výjimkou investic, kterých ovšem v rozpočtu až tak moc není. A nakonec ani to málo se ani v letošním roce zatím nedaří investovat, pokud jde o dopravní infrastrukturu. Takže aktuálně dosažený deficit příliš nelze (zatím) zvýšenou investiční aktivitou vlastně ani zdůvodnit.

Pro trhy tato fiskální politika přináší další nadílku v podobě nových státních dluhopisů, jejichž hodnota je pro třetí kvartál limitovaná hranicí 60 mld. korun. Prozatím se v červenci podařily prodat bondy za 11,5 mld. korun. A dalších osm může přijít na řadu ve středu, kdy bude MF nabízet papíry s jedenácti a patnáctiletou splatností. Posílí tak svoji likviditu před srpnovou splátkou dluhopisů za více než 74 mld. korun, kterými se mimochodem financovalo deficitní hospodaření státu někdy před patnácti léty. Ale kdo si to dnes pamatuje?

Petr Dufek
Analytik