V eurozóně v únoru inflace poklesla na 8,5 %, což je stále velmi daleko od dvouprocentního inflačního cíle. Nepříjemností navíc je, že jádrová inflace dál roste. Eurostat potvrdil svůj bleskový odhad, a tak jádrová inflace aktuálně dosahuje 5,6 %.

Zatímco ceny energií korigují a na inflaci se podílejí menší měrou, zdražuje spotřební zboží i služby. Dá se říct, že vysoké náklady na energie se se zpožděním propisují do cen pro spotřebitele. Ale nejde jen o ně, protože už včera na tiskové konferenci šéfka ECB zmínila v souvislosti s vysokou inflací i rozšiřující se marže firem.

Česko s harmonizovanou (srovnatelnou) inflací ve výši 18,4 % obsadilo v rámci EU třetí příčku za Lotyšskem a především Maďarskem, kde ceny rostou v průměru o téměř 26 %.

Česká inflace je poměrně široce rozložená v rámci celého spotřebitelského koše, nicméně jako hlavní příčinu lze uvést prudce rostoucí náklady na bydlení. Ty jsou meziročně podle tohoto evropského srovnání vyšší o 34,2 % a hůř je na tom už jen Lotyšsko. Důvodem jsou především vysoké ceny plynu, elektřiny a tepla. Rychleji než ve většině zemí EU však u nás zdražuje i údržba bytů, nábytek, koberce a další vybavení bytů.

Tradiční prvenství v rámci celé EU má ČR ve zdražování oblečení, i když většina tohoto zboží přichází nepřekvapivě z Asie. Ani silná koruna, ani dramatický pokles přepravních nákladů v tomto směru spotřebitelům nic zatím nepřinesly a spíše zřejmě jen rozšířily marže obchodníků a dovozců.

Zatímco v eurozóně roste jádrová inflace, v ČR se už od loňského července pohybuje v intervalu 13-14 % a rozhodně neklesá. To není zrovna pozitivní vysvědčení, protože je to inflace očištěná o ceny potravin, energií a tabákových výrobků. Znamená to, že silné inflační tlaky navzdory recesi a zlepšujícím se nákladovým podmínkám i nadále v ČR přetrvávají.