Pokles tempa růstu výrobních cen je samozřejmě pozitivní a nahrávají mu především příznivější nákladové podmínky a tlak ze strany slabé domácí a zahraniční poptávky. Na druhou stranu ještě sám o sobě tento trend nemusí znamenat plošné zlevňování, ale pouze zpomalování tempa zdražování. Výjimkou je zemědělství, kde ceny jsou ceny pod loňskou úrovní, a sice o 14,3 %. Potěšující? Jistě, i když fakticky jsou stále ještě o 23 % výše než v roce 2019.

V průmyslu cenový růst přibrzdil na aktuální 1,4 %. Ale i zde se už najdou obory, které svoje výrobky pro další zákazníky konečně zlevňují. Ne náhodou jsou to právě ty obory, kterým se v posledních měsících příliš nedaří, a sice chemie nebo výroba kovů. Stranou nezůstává ani dřevozpracující a papírenský průmysl. Asi ne náhodou jsou to obory, které jsou z pohledu tempa výroby v červených číslech. Ve srovnání s rokem 2019 jsou nicméně výrobní ceny v případě kovů a chemie o cca 40 % výše, u papíru a dřeva vyšší o 23 %, respektive 29 %.

Velmi zajímavou oblastí jsou samozřejmě stavební materiály, jejichž ceny se spolupodílely na zabrzdění celého odvětví výstavby. Stojí v průměru tolik, co loni, a to znamená, že jsou dražší o více než čtvrtinu ve srovnání s rokem 2021…

Pokles výrobní inflace je nepochybně pozitivní a bude nejspíš i nadále pokračovat a se zpožděním snad příznivě ovlivní i spotřebitelskou inflaci. I když výrobní inflace zpomaluje a v dílčích indexech dokonce některé ceny klesají, jejich předchozí prudký nárůst posunul cenovou hladinu natolik, že jsou změny skutečných cen vypadají zatím spíš jen symbolicky.