Při pohledu na výrobky, jejichž ceny soustavně narůstají, je evidentní, že za aktuální vlnou zdražování v průmyslu stojí především vysoké ceny surovin na světových trzích.

Nejde však zdaleka jen o ropu, která se podílí na růstu cen pohonných hmot a některých výrobků chemického průmyslu, ale i o kovy, které jsou výrazně dražší nejenom ve srovnání s kovidovým rokem 2020, ale i rokem 2019. V tomto případě tedy zdaleka nejde jenom o přizpůsobení se po poklesu v době recese, ale o fundamentálnější problém negativního nabídkového šoku doprovázeného všeobecně vyšší poptávkou.

Tuzemský průmysl zatěžují nejenom rostoucí ceny vstupů, ale i nedostatek některých z nich. Když k tomu ještě připočteme chybějící zaměstnance, čelí toto naše nejvýznamnější odvětví v tomto roce výrazným kapacitním problémům. A tak jediné, na co si asi v tuto chvíli stěžovat nemůže, je asi nedostatek nových objednávek.

Průmysl přitom není jediným odvětvím, kde nabírá výrobní inflace na síle. Aktuálně zrychluje i růst cen ve stavebnictví, a to jak v případě stavebních prací, tak i zejména stavebních materiálů přicházejících z průmyslu. Zkušenost s tím má snad kdokoliv, kdo v poslední době nakupoval nejenom kovové materiály či dřevo na stavbu.

Obrat ve vývoji výrobních cen není v nejbližší době pravděpodobný. Ceny teprve postupně reagují na předchozí zdražování vstupů na zahraničních trzích, a navíc bude třeba začít počítat i s vyššími náklady na energie. Spoléhat nelze ani na zlepšení situace na ropném trhu, protože aktuálně schválené navýšení produkce nebude na obrat cen ropy zdaleka stačit.
Proto se růst cen v průmyslu udrží okolo šesti procent nejspíš až do konce letošního roku.

Dnešní číslo je dalším potvrzením inflačních tlaků, které při svém rozhodování bude brát v potaz i centrální banka. Jednoznačně nahrává zvýšení repo sazby už na srpnovém zasedání.