Ano, jistě, je to přesně takové, jaké to je. Všichni tak nějak víme, že to dopadne, jak to dopadne. Při troše fotbalového štěstí můžeme postoupit i ze skupiny, poněvadž míč je kulatý, takový je fotbal.

Specifická fotbalová moudrost, s oblibou parodovaná a vysmívaná, bují nyní nejen na televizní obrazovce a v rozhlase, ale především v nálevnách a občerstvovacích místnostech po celé republice. Už z namátkového průzkumu mezi Prahou a Brnem je člověku jasné, že to naši reprezentanti nebudou mít tentokrát jednoduché.

Trenérovi Bílkovi prakticky nikdo nevěří, protože jako trenér nic velkého nedokázal a nikdo nechápe, proč vede reprezentaci právě on a proč mu vedení fotbalové asociace prodloužilo smlouvu ještě před mistrovstvím Evropy. Málokdo rozumí tomu, proč tak zarputile hrajeme jen na jednoho útočníka a proč tím nejlepším forvardem je dál Milan Baroš, když je tu tolik běhavých mladších a šikovnějších.

Nedůvěru překvapivě vyvolává i Bílkova sázka na plzeňské. Plzeň má za sebou slušnou sezónu, ale mnoho z těch, kteří se díky tomu dostali do reprezentace, už nemá takovou formu, jako na začátku sezóny, kdy Viktoria Plzeň zářila v Lize mistrů. Fanoušci pochybují o kvalitách Daniela Koláře, ale i o schopnostech stopera Hubníka a o Kadlecově stažení z pozice jezdícího levého obránce na post středního pilíře obrany.

Nepochybuje se však o spasitelské roli Tomáše Rosického. Bude-li jeho lýtko v pořádku, mohou naši hráči překvapit a přejít přes kvalifikační skupinu. Bude-li lýtko zlobit, jsme téměř jistě odsouzeni k neúspěchu. Víra v sílu mužstva a týmového ducha, kterou čeští fandové obvykle spojují s úspěchy hokejové reprezentace, v níž často nehrají papírově nejlepší hráči, se ve světě kopané proměňuje ve skálopevné přesvědčení o kouzelné moci jednoho muže. O lídrovi, který dokáže zázraky a ze slabého mužstva umí udělat silné.

Není vyloučeno, že duše oddané nejpopulárnější hře, pouze kopírují nevědomou víru celospolečenskou. Jistotu, že světem hýbou výhradně silné osobnosti, jejichž charisma rozhoduje, zda se ze skupiny jednotlivců stane tým.

Sval českého středopolaře je momentálně jediné, na čem záleží. Proto na chvíli zkusme intenzivně myslet na lýtko Tomáše Rosického. Víra uzdravuje a hory překonává. I takový umí být fotbal. Krásná hra, co nemá logiku. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.