Novinář Ondřej Neff, majitel webu Neviditelný pes, vystoupil v pátečním pořadu Hyde Park České televize. V dnešních Lidových novinách si pochvaluje, jaké to bylo skvělé: „Otázky byly rozumné, moderátorka výborná a odjížděl jsem s pocitem, že jsem neplácal naprosté hlouposti. Opakoval jsem tam to, co jsem už mnohokrát psal a říkal: v současném mediálním světě jsme v minovém poli dezinformace i naprostých hloupostí a je třeba velké opatrnosti, než dám něčemu víru.“

To by jistě každý rozumný člověk podepsal.

Léčba sebeklamem

V jednom se však při sebehodnocení pan Neff mýlí: opravdu plácal samé hlouposti. Varoval totiž před nezávislými alternativními médii, která narušují donedávna ještě pevnou hradbu mainstreamových lží a dezinformací. A berou jim čtenáře. Proto se někdejší vcelku slušný novinář tak strašně diví, že doma našel na mailu spoustu nesouhlasných reakcí. Úplně ho to rozhodilo. V Lidových novinách (LN) se z toho snaží léčit – jenže marně. Jak říká klasik – „Prokleta je cesta špatným směrem“:

„Lidé začali dělit média na oficiální či média hlavního proudu a na média alternativní, přičemž mají pocit, že ta alternativní přinášejí něco lepšího a svobodnějšího a zajímavějšího. Z toho mě může vzít čert.

Na médiu, jako jsou Lidové noviny, není nic mainstreamového nebo oficiálního a na Neviditelném psu není nic alternativního. (...) Média, jako je Hájkův Protiproud, vědomě a záměrně šíří nesmysly a dezinformace - a to je médium známé proto, že mu v čele stojí někdejší pravá ruka bývalého prezidenta republiky... (...) Toto všechno si může soudný člověk opakovat, až na to, že čím dál větší počet lidí k deviantním alternativám tíhne. Jsme opět na křižovatce, opět jde o charakter republiky.“

Mají z nás strach

Byl bych s tím čertem opatrný, pane kolego. On totiž s oním soubojem o „charakter republiky“ souvisí víc, než si umíte připustit. Udělal si z vás přece typickou čertovskou legraci, když vám našeptal pozoruhodnou sebe-zesměšňující definici: „Na médiu, jako jsou Lidové noviny, není nic mainstreamového nebo oficiálního a na Neviditelném psu není nic alternativního.“

Je to „čertovská pravda“ v obojích částech: LN totiž už pomalu opravdu nejsou „hlavní proud“, protože jejich mizivý náklad (prodávají se prakticky už jen v pro havlistickou část pražské kavárny) to prakticky vylučuje. Nikoli však mainstreamové mystifikace – ty v nich zůstanou jako v koze, i když z nich bude už jen „zájmový“ tisk. A Váš Neviditelný pes už opravdu není žádná alternativa, ale klasický mainstream.

„Omlouvám se divákům České televize za naše pochybení," uvedl generální ředitel ČT Petr Dvořák. Tím však ono „postavit se čelem“ končí. Přichází spíše jakýsi poloprofil z pohledu zezadu, zahalený šerosvitem editorského studia, po jehož stropě se míhají stíny paragrafů.

Čímpak to asi bude že „že čím dál větší počet lidí k deviantním alternativám tíhne“ (slovo „deviantní“ – deviace = odchylka od hlavního proudu – chápu jako uznání a kompliment)? Není možné, že je to právě proto, že lidé mají vlastní rozum? A že už právě proto mají těch zjevných lží a podvodů mainstreamu plné zuby, České televize na místě prvním?

A opravdu si vážně myslíte, že mohutný a stále strmě rostoucí počet čtenářů Protiproudu způsobuje fakt,  „že mu v čele stojí někdejší pravá ruka bývalého prezidenta republiky“? Není to spíše tak, že se s tímto faktem museli mnozí nejprve vypořádat, protože lživý „mainstreamový obraz“ Václava Klause je zpočátku od Protiproudu, jenž dnes celému mainstreamu tak leží v žaludku, spíše odrazoval?

Jeden příklad za všechny

Obávám se, že na tyto otázky v „přátelsky naladěném“ Hyde parku ČT odpověď těžko naleznete. Jiní, jako třeba autor těchto řádek, mají ostatně s tímto pořadem úplně opačné osobní zkušenosti: Jsou v něm „mučeni“ a nefér napadáni moderátory, než pak přijde vyšší úroveň „objektivního přístupu“ – prostě mě tam už nezvou. Vám se to nestane, nebojte. Možná si dokonce myslíte, že ani ČT není mainstream. Chápeme-li „hlavní proud“ jako prostředí, v němž se vyrábějí mystifikace a manipulace veřejnosti, v němž dnes již cenzurují již  prezidenta republiky... - ale to vy si přece nemyslíte.

Na jeden z takových nesčetných případů jsme ostatně nedávno upozornili (určitě také strašná „deviace) jako jedni z prvních. V následujících řádcích se k výsledku „vyšetřování“ této zjevné manipulace vrací kolega Ondřej Höppner.

Tak hezké vánoce, viditelně zmatený pane Neffe! A spoléhejte příště spíše na Ježíška než na toho „zlého“. Možná pak na něco přijdete – a opět se z vás stane novinář a ne Neviditelný propagandista...

Ondřej Höppner: Podivná „omluva“

Skandál cenzury prezidentova projevu má nečekané rozuzlení: generální ředitel České televize se omluvil. Ale… zklamání jsou ti, kteří doufali, že případ prokázané cenzury mohl přispět k očistě největšího veřejnoprávního média v zemi. Bylo zřejmé, že ať to dopadne jakkoli, pachuť nezodpovězených otázek zůstane: „Je v ČT běžnou praxí zasahovat dovnitř vět nejvyšších státních či jiných představitelů?“, „Jak často a jak zásadně mění Česká televize obsah výroků?“ „Dnes ČT vystřihla jméno svého chráněnce Bakaly, zítra vystřihne koho?“ „Dějí se cenzorské zásahy do obsahu i v obrazové části?“ „Týká se to také výběru témat?“

Na kauzu upozornil jako jeden z prvních Protiproud, ale po potrestání viníků nakonec volali i dlouholetí spojenci ČT z mediálního mainstreamu: Mladá Fronta Dnes, Lidové noviny a další. Vzkaz zněl: „Tohle je opravdu vážné, vaše ostuda padá i na nás, postavte se k tomu čelem!“

„Omlouvám se divákům České televize za naše pochybení," uvedl generální ředitel ČT Petr Dvořák. Tím však ono „postavit se čelem“ končí. Přichází spíše jakýsi poloprofil z pohledu zezadu, zahalený šerosvitem editorského studia, po jehož stropě se míhají stíny paragrafů.

Omluva tedy sice nakonec přišla, ale její medializace byla taková, že si jí všiml jen málokdo, takže – jako by skoro nebyla. Šlo spíše jen o jakýsi náznak pro přátele pátracích her, něco jako geocaching.

Neposedné nůžky

Za vystřižení jména Zdeněk Bakala z projevu (prezident Miloš Zeman ho uvedl jako odstrašující příklad podnikatele – hned vedle Viktora Koženého) podle vedení televize nese odpovědnost editor, který měl službu. Prý bude přeřazen na fukci „s nižším rozsahem rozhodovacích pravomocí“ a má mu být snížen plat.

V České televizi, byť sebezatuhlejší a sebezatuchlejší, to rozhodně nefunguje tak, že může editor šmikat projev prezidenta, jak ho napadne – zvláště v tak citlivé záležitosti jako je jméno vlivného miliardáře. Buď editor tento razantní ideologický zásah provedl bez vědomí nadřízených – a pak je to špatně, nebo s jejich vědomím, a pak je to ještě horší.

Jméno odpovědného editora nebylo zveřejněno, což může mít dva důvody: 1) Česká televize ho chrání před veřejnou ostudou, 2) Česká televize chrání sebe samu, protože kdyby dostal padáka, mohl by mluvit.

Zídka výmluv

Další cihličkou v zídce výmluv bylo, že Česká televize pracuje 24 hodin denně a musí okamžitě reagovat na aktuální dění. No, jářku, to je nápor! Jinými slovy: Nejmenovaný editor z redakce zpravodajství (duch hor) nechal sestříhat projev prezidenta republiky, protože toho měl moc a navíc – musel být chudák v práci.

Krácení z důvodu času je výmluva, pro kterou je „chabá“ slabé slovo. Česká televize vysílala projev prezidenta Miloše Zemana dne 13. listopadu 2014 na ČT24 v nezkrácené podobě. Sledovanost ČT24 je zcela okrajová – ale zřejmě si vzápětí někdo z vedení televize všiml, že je v projevu prezidenta „něco špatně“. Teprve večer v Událostech, které sledují takřka dva miliony diváků (nejsledovanější pořad ČT) byla proto odvysílána zkrácená – cenzurovaná verze. Šlo o zásah dovnitř věty a vystřižením jména Zdeněk Bakala editor ušetřil přibližně vteřinu.

Cenzura jen to fikne

Česká televize důrazně odmítla výraz „cenzura“. Celou skandální kazu hrne směrem přetíženého pracovníka, který v šeru střižny omylem střihl vedle. My tvrdíme, že šlo o cenzuru v tom nejryzejším slova smyslu a že je tato kauza jen špičkou ledovce, či spíše jakýmsi hrbolkem na hlavě chobotnice vztahů a zájmů, vykukujícím nad hladinu proti slunci zapadajícímu za ponurým horizontem Kavčích hor.

Jistě, na Českou televizi bývá ze strany politiků často vyvíjen nátlak: ať přímý (o kterém se někdy veřejnost dozví) nebo nepřímý (o kterém se nedozví takřka nikdo). Uvnitř televize jsou zájmové skupiny, ve kterých určitě nejde jen o to, zda Losnu nebo Mažňáka. Členové těchto skupin o sobě často ani vzájemně nevědí – někdo se tváří, že by raději Losnu, ale přitom už se dávno dohodl s Mažňákem a naopak. Vzniká zájmový a vztahový propletec bující na chodbách, patrech, kancelářích a kuřárnách - s úzkým hrdlem právě v Událostech, hlavní zpravodajské relaci ČT.

Cenzura je podle Wikipedie (kráceno): „Kontrola a omezování sdělování informací. Politická cenzura je zakáz šíření informací, které by mohly diskreditovat vládnoucí politiky“. Dodejme, že existuje také „ekonomická cenzura“, která je úzce propojená s cenzurou politickou, jde o masivní ideologický nástroj používaný k deformaci názorového proudu s ekonomickým přesahem - což je přesně tento případ.

Česká televize je, byla a vždy bude při pravena být pro-prezidentská, ale nikdy nebyla (a troufáme si tvrdit, že v dohledné době ani nebude) pro-Zemanovská. V tomto ohledu dochází ke "střihu" již při výběru témat a následně i ve volbě úhlu pohledu. Dodejme, že k této deformaci dochází samozřejmě nejen v případě prezidenta.

Ve stínu trojúhelníku

Bagatelizování cenzorského zásahu do projevu prezidenta je ukázkou dokonalé souhry trojúhelníku: Vedení televize – Editoriální panel – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

1)    Vedení televize. Prodlouženou rukou generálního ředitele Petra Dvořáka je ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal, jehož prodlouženou rukou je šéfredaktor zpravodajství Petr Mrzena. Jeho prodlouženou rukou je editor zpravodajství, který si nepřál být jmenován, a jeho prodlouženou rukou je redaktor, který vlastní cenzorský zásah provedl. Nikdy bychom si nedovolili pro tento případ užít termínu „princip padajícího... lejna“, ale uděláme to, nejen proto, že už nám někdo jiný prošlapal cestičku.

2)    Tzv. Editoriální panel byl v České televizi zřízen před několika měsíci – a to přesně pro účely jako případ cenzury, který je prokazatelný a proto se provalil. Panel má osm členů, mezi nimi je šéfredaktor zpravodajství Petr Mrzena, tedy osoba, která nese za cenzorský zásah přímou odpovědnost. Členy tohoto panelu, který má být kontrolním mechanismem „objektivity zpravodajství České televize“, jsou také dva moderátoři a dva redaktoři (tedy „podřízení“), jedna kreativní produkční a dále (včetně Mrzeny) tři šéfredaktoři (zpravodajství, reportéři a regiony). Zpravodajství jako nosič „objektivity“ tak de facto kontroluje sám sebe, pekař je na inspekci své vlastní pekárny, pachatel vyšetřuje zločin.

3)     Rada České televize by to měla celé zastřešovat – její pravomoci jsou značné (především však vybírá, jmenuje a odvolává generálního ředitele), její loajalita je nekonečná, pružnost mizivá. Má 15 členů – strážců Kodexu – které volí a odvolává Poslanecká sněmovna. Rada České televize, pokud ji chápeme jako hlídacího psa hlídacích psů demokracie, je tedy opět kontrolována těmi, které kontroluje. Největším spojencem Rady je čas, který všechno překryje. Kdyby se na jaře protrhla přehrada, léto všechno vysuší, podzim zakryje listím a zima pod příkrovem sněhu nechá zaklíčit novým kořínkům.

Pokud má nějaký kontrolní mechanismus fungovat, musí být jeho složky v kontrastu, ne v souladu, natož být tvořeny stejnými lidmi. V podstatě jde o výsměch všem kontrolním mechanismům, o důkaz bludného kruhu, alibistickou snahu udělat zčerných pasažérů kontrolory jízdenek.

Rada ČT po obsáhlé diskusi konstatovala, že prý reakce médií na zásah České televize do projevu prezidenta republiky byla přehnaná, možná místy až hysterická. Rada se tak přiklání k názoru vedení České televize, které se přiklání k názoru Editoriálního panelu, který se přiklání k názoru všech zúčastněných, že šlo o pochybení neznámého utajeného jednotlivce. Rada prý však neměla prostor na komplexní stanovisko, protože vyjádření vedení České televize přišlo pozdě, respektive ne dost včas, aby se s ním seznámili všichni členové Rady. „Komplexním stanoviskem se bude zabývat speciální skupina, kterou vytvoříme. Její výsledky by mohly být zveřejněny na příštím zasedání v lednu,“ uvedl předseda rady Jaroslav Dědič. Spojenec čas...

Tak to bychom, ehm, měli

Dovolujeme si odhadnout, že „speciální skupina expertů“ bude tvořena z členů vedení, Panelu a Rady, že k žádnému závěru nedojde, a pokud nakonec ano (když už budou všichni spát), bude to závěr typu:  „Mno, těžko říct, to víte, je to složité, ale asi bychom, ehm, mohli pokládat celou záležitost za, ehm, uzavřenou a začít se, ehm, konečně soustředit na naši důležitou práci.“

Výše popsaným způsobem se tak rozplyne případ, kdy Česká televize prokazatelně zpochybnila základní princip žurnalistiky, provedla cenzorský zásah, kdy záměrně změnila obsah výroku. Vlastně není zas až tak podstatné, že šlo o závažný výrok prezidenta republiky. Podstatné je, že za viníka byl označen jednotlivec, pěšák, a jeho přesunem na funkci s "ménšími pravomocemi" se nezmění nic. Možná, že si dá zpravodajská část televize teď o něco větší pozor při výběru témat - aby nebylo cenzury potřeba, a pokud dojde k přehmatu, tak aby se to nedostalo ven.

„Média jsou hlídacími psy demokracie“ – tato věta se sice vžila, ale žádný smysl nedává. Motorem kontrolního mechanismu jsou investigativní reportáže, které sice mohou pohnout společností, ale jejich  sledovanost není velká. Jde většinou o složité kauzy, vyžadující měsíce investigativní práce – a tu komerční televize nevykonávají (pouze ji předstírají), protože potřebují co nejvíc muziky za co nejméně peněz. Veřejnoprávní televize ji rovněž „jakoby“ vykonává, ale také jen stínově, protože - ač má naopak peněz jako želez - zase nechce mít problémy.

Ve skutečnosti tak ta naše podivná demokracie žádné mainstreamové hlídací psy nemá. Pouze pevné obojky, silné řetězy a dobře střežené boudy.

Publikováno se souhlasem vydavatele.