Informace ze soudu jsou sice stále součástí každodenního zpravodajství, ale zájem rychle opadá. Až na jednu výjimku žádné slzy, nikdo se nehroutí, neobjevují se skandální odhalení. Vypadá to, že místo velkolepého divadla sledujeme standardní soudní jednání, pouze neúměrně dlouhé. "Proč s tím trochu nepohnou?" může si myslet posluchač, divák či čtenář, který tuto optiku přijme.

S kamerami, či bez nich?

Standardního na tomto procesu ovšem není nic. Jen to nevidíme. Tím, že soudce na začátku rozhodl, že tentokrát nepůjde o reality show v přímém přenosu, dostávají se ven pouze informace „mediálně zpracované“. Tím nechci říci, že je nám něco zatajováno – veřejnost ostatně přístup do soudní síně má – jenže rozhodující je interpretace. Ta o „nudě“ je příznačná.

Zatímco daleko menší případy končí jako televizní estráda – například onen slavný s Vítem Bártou a Kristýnou Kočí, který se změnil na televizní „one man show“ soudce Šotta, včetně skandálního rozsudku – tentokrát je nám tato „zábava“ odepřena. Obecně řečeno: Přímé přenosy ze soudního jednání by neměly být dovoleny vůbec. Ale pokud je už zákon připouští, mělo tomu být určitě naopak. Zatímco v případě „úplatku“ Víta Bárty či v kauze „vítkovských žhářů“ šlo o záměrné vyvolání davových emocí, které měly ospravedlnit „sci-fi rozsudky“, u doktora Ratha nic takového nehrozilo – spíše naopak.

Jediné, co „hrozilo“, že tento mimořádně dobře vybavený řečník dokáže obrátit veřejné mínění na svou stranu. K tomu nesmělo dojít. Ostatně právě proto byl David Rath po celou dobu držen ve vazbě, a nedovolili mu dokonce přijít ani na hlasování o vyslovení důvěry Rusnokově vládě. Smysl tohoto neuvěřitelného věznění podezřelého – čili stále ještě nevinného – poslance byl tentýž: Nesměl se dostat před kamery. Nesměl mít příležitost mluvit v přímém přenosu.

Manipulace nesmí být vidět

Od počátku je totiž jasné, co jsme psali dávno před zahájením jednání: Důkazy jsou mírně řečeno chabé a nebýt „spolupracující obviněné“ paní Salačové, nebylo by asi vůbec na čem žalobu postavit. A to přes masívní nahrávky, odposlechy a dlouhé měsíce sledování. Klíčový „záznam ze zatýkání“, který byl vytvořen především pro počáteční „naladění veřejnosti“, je podle všeho také zmanipulovaný.