Podruhé Curtis Yarvin: Současná vláda je typická oligarchická vláda. Moc je rozptýlená ve skupině, která působí napříč různými organizacemi a institucemi. Nikdo nemá úplně navrch.

Curtis zároveň připomíná, že je historicky extrémně neobvyklé, že by oligarchická vláda mohla být smetena lidovou revoltou či revolucí. Smést jednoho panovníka je možné (i když za lidovým hnutím beztak musí být aktivity nějaké kontraelity). Ale jak smést rozptýlenou moc?

Historicky běžný postup je, že oligarchická vláda je odstraněna diktátorem. Ten se může vyhlásit králem nebo císařem a musí se samozřejmě opírat o nějaké širší hnutí. V naší situaci by to jen těžko mohl být vojenský diktátor, takže zbývá silný vůdce opírající se o lid.

A vskutku, kdekoliv se podařila vzpoura proti globalistické oligarchii, tam vidíme výraznou osobnost – silného jedince vydávajícího jednoznačné rozkazy a přijímajícího odpovídající odpovědnost.

Připomínám, že z pohledu každodenního života normálních lidí je populistický diktátor nesrovnatelně menším zlem než oligarchická vláda nové aristokracie. Ano, je u něj riziko osobního selhání. Může zešílet, může mít nejrůznější problémy. Ale když vidíme, co předvádí nová aristokracie – od podpory masové migrace přes zelené šílenství až po vstup na práh jaderné apokalypsy, je jen velmi obtížně představitelné, že by to mohlo být ještě horší.

Škoda, že selhal Andrej Babiš. Měl všechny možnosti, ale neměl povahové rysy. Čas ohlížet se po lepším oligarchovi?

(zdroj: petrhampl.com)