Ekonom Jaroslav Šulc napsal delší rozbor k provolání Druhá transformace, které momentálně shání podpisy a podařilo se mu dosáhnout stavu „pokud chcete patřit k lepším lidem, nemůže tam váš podpis chybět.“ Šulcův komentář oponovali a doplňovali další členové sdružení Kudy z krize, takže vznikl hezký vyvážený text. Je k přečtení ZDE.

Moje poznámka je spíš pocitová. Když člověk čte zmíněné provolání, má pocit, že se znovu octl na začátku 90. let. Tehdy bylo možné věřit, že když se plně zapojíme do globální ekonomiky a budeme poskytovat služby těm největším korporacím, když vyhrajeme o soutěž o to, kdo nejvíc přispěje k jejich zisku, no tak, že budeme vítězi toho všeho. Budeme se mít skvěle a ostatní na nás budou pracovat. Kdo by to nechtěl!

Ten stejný příběh bychom mohli převyprávět trochu jinak. Nejprve nápad, že zavedeme otrokářství a tisíce lidí na nás budou makat. My budeme popíjet drinky na terase, jezdit na lov a komandovat otroky. O pár let později člověk zjistí, že otroctví bylo opravdu zavedeno, ale on má kouli na noze a pracuje v dole nebo na plantáži. A postupně nabývá pocitu, že to otrokářství není úplně přesně to pravé. Ale je bohatší aspoň o zkušenost.

Pokud autoři Druhé transformace opakují stejné fráze jako na začátku 90. let, dluží nám odpovědi na několik otázek.

• Jestliže nám globální hráči zabránili dělat chytré věci s vysokou přidanou hodnotou a vytlačili nás do odvětví jednoduchých komponent (mnohdy nejen ekonomickým tlakem, ale drsnými mocensko-politickými metodami), jak tihle pánové zařídí, aby s námi nově měli dobré úmysly?
• Nebo snad navrhují vzpouru? Jenže jak chcete někomu dodávat služby, a zároveň se proti němu bouřit? A jak to spojit s tím, že většina z nich pracuje pro nadnárodní skupiny v rolích jakýchsi dohlížitelů nad českými nevolníky.
• Navrhují takové změny jako vylepšení školství. Jenže to jsou právě ti, kdo celé roky podporovali jeho devastování. Máme se tedy vrátit do konce 80. let, kdy jsme měli školství s unikátně vysokou úrovní výuky technických disciplín a přírodních věd? Nebo autoři Druhé transformace doufají, že tentokrát prorazíme odříkáváním pouček o klimatické změně a správném počtu pohlaví?

Bez těch odpovědí vypadá Druhá transformace jenom jako další habaďůra. Co nejrychleji rozkrást zbytek toho, co tu zbývá, a utáhnout šrouby. Zvláště, když mezi podpisy vidíme opravdové „hvězdy“. Třeba manažera, který zastupoval stát, vyjednal extrémně nevýhodnou privatizaci a vzápětí nastoupil do představenstva té globální korporace. Za jeho dobrou pracovní pozici zaplatili čeští daňoví poplatníci desítky miliard. Nebo podnikatele, který zbohatl na českém technickém know-how a zakázkách od českého zdravotnictví, aby svůj podnik vzápětí přeregistroval do ciziny a přestal tu platit daně.

(zdroj: petrhampl.com)