Petr Hampl: Jsme svědky revoluce, nebo rozpadu?

28.09.2020 16:49 | Zprávy

Výraz revoluce je s posledními událostmi v západním světě poměrně častá. Násilné nepokoje, zapalování budov, přebírání moci v celých městských čtvrtích… to vše lze najednou provádět beztrestně.

Petr Hampl: Jsme svědky revoluce, nebo rozpadu?
Foto: Zuzana Koulová
Popisek: Petr Hampl

Jsme svědky strhávání soch, případně jejich horečnatého stavění – obojí znamená změnu režimu. Jsou zpochybňovány úplné základy všech předcházejících životních stylů a základy lidské osobnosti, včetně záležitostí tak naprosto základních jako pohlaví. Rozvrat soudnictví dosáhl takové úrovně, že už se ani nepředstírá, že jsou na všechny skupiny obyvatel uplatňována stejná pravidla. A dalo by se dlouho pokračovat. Někteří tedy hovoří o revoluci, a dokonce se objevilo přirovnání současného dění k ruské bolševické revoluci roku 1917.

Jedná se tedy o revoluci? Nikoliv, narážíme na jiný jev. Na něco mnohem horšího. A na něco, co vyžaduje jinou reakci.

  • Za prvé. S každou revolucí souvisí změna moci. Společenská vrstva či skupina, která byla dosud v podřízení roli, se dostává nahoru. Neurození povstávají proti urozeným. Chudí proti bohatým. Mocní proti bezmocným. Jenže v tomto případě nevidíme snahu o změnu mocenských poměrů, nýbrž o utužení a zpřísnění současné nadvlády nad těmi dole.
  • Za druhé. S revolucemi souvisí nastolení nové vlády. Třeba při již zmíněné bolševické revoluci byla křehká demokracie po pádu carského režimu nahrazena vládou leninské strany. Nový způsob řízení společnosti, nové ekonomické poměry, nový způsob rozhodování, nová kultura… prostě vstup do nové etapy.

Dnes nejsme svědky vstupu do nové etapy, nýbrž zhroucení. Ještě, než je pořádně zavedeno třetí a čtvrté pohlaví, už tu máme desítky dalších. Ještě, než byl zelený nový úděl uveden do života, už tu jsou mnohem radikálnější požadavky. Neexistuje žádná hranice, která by nemohla být překročena. Kanibalismus? Rituální pojídání výkalů? Nic není nemyslitelné, žádné dno není dost hluboko.

A jak to celé tedy skončí? Jak to kdysi popsal americký sociolog Petr L. Berger. „Cyklus dekadence je u konce, když se náčelník barbarů prohlásí králem, a nastolí vlastní pořádek.“

I když to ještě působí dojmem, že současné elity pevně drží moc, ve skutečnosti se už hraje především o to, kdo bude jejich nástupcem. Jestli muslimští migranti nebo nějaká skupina buranů vzešlých ze západní civilizace. Případně jak bude bývalý západ rozdělen.

(zdroj: petrhampl.com)

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Martin Exner byl položen dotaz

Kdo přesně podle vás nebere válku na Ukrajině vážně?

A co máte na mysli tou podporou Ukrajiny všemi prostředky? Měli bysme tam nasadit i vlastní vojáky? Nebyl by ale tento krok začátek třetí světová? A máte dojem, že se Ukrajině pomáhá málo?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Z bláta do louže, z deště pod okap

15:16 Ivo Strejček: Z bláta do louže, z deště pod okap

Před výbory Evropského parlamentu vrcholí slyšení kandidátů na členství v Evropské komisi. Tomuto pr…