Skutečná rovnost totiž znamená, že úspěšný může být každý. Závidíš svému sousedovi, že mu jeho tesařská živost jde dobře a že má nové auto? Vyuč se taky tesařině, pracuj 11 hodin denně a za 10 let budeš mít taky nové auto. A jestli už není příležitost pro dalšího tesaře, tak se vyuč elektrikářem nebo instalatérem.

Rovnost příležitostí oproti tomu znamená, že v továrně pracuje tisíc lidí, ale pouze jeden může být ředitelem. Možná snad může dojít k výměně pozic, ale nikdy se nezmění to, že jeden poroučí a ostatní musí poslouchat. Jeden je bohatý a ostatní jsou chudí. Rovnost příležitostí je slučitelná s otroctvím (jeden je dozorcem nad spoluotroky) nebo s poměry v koncentračním táboře (jeden je kápo).

Ono taky není náhodou, že od ideálu „rovnosti příležitosti“ je vždy velmi blízko k podpoře takového uspořádání, kde je předem rozhodnuto, kdo bude tím jediným majitelem, ředitelem, dozorcem nebo kápem.

(zdroj: petrhampl.com)