Samozřejmě, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Třeba včetně pokusů o krádeže potravin. Jenže ono to není snadné. Slušný člověk, který celý život pracoval a poslouchal zákony, takový člověk krást jednoduše neumí. A jsou i jiné zoufalé možnosti. Je taky dobré si všimnout, kolik přibývá zpráv o sebevraždách, často takových, že třeba zoufalá matka ublíží i svým dětem. To jsou přesně ty bezvýchodné situace. Můžeme očekávat i výbuchy násilí, kdy zoufalý člověk ublíží náhodným nevinným lidem.

Nejde jen o potraviny, ale také o energie a vyhánění lidí z domů. A energie, to není jen nepohodlí, to jsou také třeba zbytečná úmrtí na zápaly plic. Nemůžeme už mluvit o chudobě, ale přímo o bídě. Jenže to se daří skrývat před většinou společnosti. Bohatší lidé v těch vrstvách nemají osobní kontakty, média to ignorují, celebrity se takovým lidem vysmívají.

A ještě něco. Existuje mylný dojem, že ti úplně dole už nemají co ztratit. Že ohroženi jsou hlavně ti, kdo jsou příjmově uprostřed. Omyl! I nepatrné omezení sociálních programů znamená pro ty nejchudší rozdíl mezi životem a smrtí.

(zdroj: petrhampl.com)