Třeba David Bohbot už několik let veřejně upozorňuje, že bezpečnostní složky jsou na podobné situace zoufale nepřipravené. Nikdo tomu ale nevěnuje pozornost. Priority jsou jiné. Jaké jsou vlastně priority?

Ministr Rakušan udělal hned po svém nástupu jasné a jednoznačné politické rozhodnutí. A sice, že prioritou bezpečnostních složek má být boj proti politické opozici. O tom mluvil v médiích, to označoval za hlavní riziko, podle toho se jmenovalo do funkcí. Nikdy jsme od něj neslyšeli, že by prioritou měla být ochrana před terorismem. Neslyšeli jsme od něj, že se zasadí o perfektní výcvik. Dokonce i když mluvil o ruské hrozbě, chtěl ji řešit cenzurou a represemi, nikoliv obranou před případnými ruskými teroristickými útoky.

Je zapotřebí přiznat, že Vít Rakušan má k podobnému rozhodnutí plný mandát jakožto jeden z vítězů studené občanské války. A všimněte si, že ani těch patnáct mrtvých ho nevedlo ke změně priorit. A to můžeme být rádi, že jen patnáct. Narazit na schopnějšího vraha, mohli jsme oplakávat sto obětí.

Teď vlastně jen vidíme, že bezpečnostní strategie současné vládní koalice nemá jen výhody, ale také nevýhody. Málo drzých politických řečí, hodně mrtvých. Kdybychom měli jinou vládu s jiným programem, dokázaly by bezpečnostní složky účinněji zasahovat proti teroristickým útokům, ale zase bychom museli trpět víc protistátních řečí.

(zdroj: petrhampl.com)