Popáté z Curtise Yarvina: V čem je terorismus Nelsona Mandely lepší než terorismus Anderse Breivika? Ten Mandelův vede k politickému vítězství, zatímco ten Breivikův naopak snižuje naději vlastní strany na vítězství. To proto, že mezi antiglobalistickými stranami neexistuje symetrie. Není pravda, že co by fungovalo jedněm, funguje i druhým. Hampl k tomu doplňuje, že totéž se týká i dalších oblastí. Konspirační historky šířené Českou televizí a tituly nakladatelství Economia posilují vliv, zatímco obdobné konspirační historky šířené „alternativou“ vytlačují „alternativu“ do pozice izolované sekty.

Obávám se, že Curtis Yarvin má pravdu, že v určitém smyslu je zbytečná vlastně celá protisystémová činnost v současné podobě. Což široká veřejnost intuitivně vnímá.

Typická odpověď „alternativy“ zní: Lepší dělat aspoň něco než nedělat nic. Přeloženo do jazyka běžných lidí to znamená: Ztratili jsme naději, že něco vybojujeme, nicméně tato činnost je dobrá pro uspokojení našich emocí. Připomínám, že taková aktivita se zpravidla označuje jako masturbace.

Logicky se nabízejí dvě otázky. Ta první zní: jak nahradit politickou masturbaci činností, která vede k úspěchu. Ta druhá se ptá, s jakými lidmi tu novou činnost případně dělat a jestli masturbanti ještě budou schopni přejít od sebeuspokojování k sexu.

(zdroj: petrhampl.com)