Jedním z témat, kterými se bude zabývat připravovaný vzdělávací projekt, bude rozumný přístup k rizikům. Riziko totiž znamená, že se něco špatného možná stane a možná nestane. A jak ukázal Daniel Kahneman, naše intuice není schopná s takovými věcmi pracovat. Takže tomu buď přistupujeme tak, že se to stane určitě, nebo to vůbec nebereme vážně. Jenže skutečnost je někde mezi.

Když budu mít doma elektroinstalaci bez pojistek, tak není vůbec jisté, že vyhořím. Třeba budu mít štěstí a po celé roky nedojde k žádné kritické poruše. Ale zvyšuji tím riziko. Když přestanu zamykat, není vůbec jisté, že mě vykradou. Ale zvyšuji tím riziko. A tak je to se vším.

Zvolením generála Pavla prezidentem stouplo riziko, že čeští kluci budou nedobrovolně posíláni na východní frontu a budou zabíjeni v ukrajinské stepi. Zcela jistě je to jedna z možností a zcela jistě s tím česká vláda jako s jednou z možností počítá. Možná se to naplní, možná nenaplní. Všichni bychom raději, aby k tomu nedošlo (kromě Jany Černochové), ale na nás nezáleží.

To pro vysvětlení. Netvrdím, že ještě letos budou čeští kluci určitě umírat u Bachmutu (nebo kam se to posune fronta po jeho pádu), ale tvrdím, že významně stouplo riziko, že se tak stane. To je samo o sobě hodně zlé.

(zdroj: petrhampl.com, publikováno se souhlasem autora)