Manažersko-intelektuálská třída se sjednotila za bývalým elitním komunistickým agentem a naivní občan by mohl předpokládat, že tím končí lustrace a lustrační zákon. Omyl! Ani náhodou! Ten omyl by totiž vycházel z předpokladu, že mají být na všechny občany aplikována stejná měřítka a stejná pravidla.

To je ale buranský pohled. Zkuste si promluvit s někým z kavárny. Zjistíte, že vůbec nedokáže pochopit, o čem mluvíte. V jeho hlavě není prostor pro možnost, že by mohla být aplikována stejná pravidla na všechny. To, co jej dělá aristokratem (nebo co pokládá za vstupenku do aristokratického světa), je právě schopnost rozlišovat, na koho má být uplatněno které pravidlo.

Jeden estábák může být posvátným etalonem mravnosti, a vůči jiným budou zpřísňovány postihy. Ono není tak absurdní si představit, že by pod lustrační zákon mohly být zahrnuty třeba děti těch, kdo bojovali ve Svobodově armádě – pokud neprovedou patřičné veřejné distancování od svých předků.

Samozřejmě, i liberální demokraté uznávají rovnost jako významnou hodnotu. Ale to přece neznamená, že se bude s buranem zacházet jako s pánem! Svoboda projevu taky neznamená, že můžete kritizovat vládu.

(zdroj: petrhampl.com)