Když rodina zchudne, možná někdo očekává, že by se měli členové semknout, ale většinou dochází k pravému opaku. Lidé se začínají hašteřit a navzájem hlídat. Vznikají podezření, kdo komu co snědl. To, co včera připadalo jako nevinný koníček, to je najednou nesnesitelná marnotratnost. Každý má pocit, že on se omezuje přespříliš a ostatní se neomezují dost. Bída naleptává vztahy, po zchudnutí často následují rozpady rodin.

To platí taky o celých společnostech. A taky to platí o současných západních společnostech. Skvělá příležitost rozeštvávat lidi proti sobě. Zhoršující se vztahy nejsou ani tak důsledkem morálního úpadku jako hospodářského úpadku. V době blahobytu by rozeštvávání nefungovalo zdaleka tak dobře.

Profesor Keller to tento týden výstižně popsal ve svém pravidelném komentáři.

Ale upozorňuju na ještě jeden aspekt. A sice s jakým nadšením se do rozeštvávání zapojili atlantičtí konzervativci. Tady vidíme, jak to bylo myšleno s tou tradiční rodinou a vzájemnou solidaritou a morálkou.

„Na Babišově akci v Brně jsem zažil neskutečnou věc. Hlasitou hádku romské rodiny, kde mladá žena křičela na své rodiče: „Od 18 makám a kvůli tomu lumpovi nebudu mít důchod, když ty prachy rozdal vám.“ Docela mě to překvapilo. Mladí lidé myslí jinak ve všech sociálních skupinách.“

Ten odstavec je z článku v Konzervativních novinách (ZDE). Aby nedošlo k mýlce, jednání té romské díky je chápáno jako něco neuvěřitelně pozitivního a zdroj naděje. Taková skvělá mládež vyrostla. “Končí dekáda ostudy”, píše se tam doslova a píše o “impulzu radosti a naděje.”

Samozřejmě je to ukrutná pitomost. Ta mladá Romka si zřejmě nechala namluvit, že existuje nějaká hromada zlatých cihliček nebo něco na ten způsob. A že když se dá málo současným důchodcům, zbyde víc na ty příští. Vůbec netuší, že národní hospodářství musí vyrobit hodnoty každý rok. A že když se národní hospodářství zničí privatizací do zahraničních rukou, Green Dealem, brutálními cenami energií, „přechodem k ekonomice služeb“, reformou školství, nahrazením státní průmyslové politiky neviditelnou rukou trhu a dalšími zločiny, pak žádné okradení důchodců nepomůže. Ale od lidí fascinovaných neoliberálního ekonomií nemůžeme čekat rozumnost. A zdá, že pro atlantické konzervativce je největší ctností schopnost zničit vztahy s blízkými, aby si panstvo mohlo víc nakrást.

(zdroj: petrhampl.com)