Když sledujeme westerny nebo čteme knihy z prostředí divokého západu, velmi často máme tendenci sympatizovat s Indiány. Být na jejich straně proti příslušníkům naší vlastní civilizace. Někdo říká, že to je příznak dekadence, ale já s tím nesouhlasím. Naše západní civilizace bývala (a snad ještě je) přece skvělá a jedinečná mimo jiné tím, že vyvinula určité morální principy a že ty morální principy pokládáme za důležitější než osobní prospěch či zisk. A že tyto morální principy jsou uplatnitelné na kohokoliv (i když jsme se snad už naučili, že je nemůžeme nikomu vnucovat). Jedním z těch principů je, že ti, kdo na určitém území žili dříve, na něj mají víc práva než nově příchozí.

To není otázka dekadence posledních let. James Fenimoor Cooper psal své knihy o Indiánech před 200 lety. A ve Velké Británii se stalo téměř pravidlem, že když nějaký guvernér potlačil povstání nebo něco vybojoval, byl po návratu do Londýna postaven před soud za příliš tvrdý postup vůči domorodcům. To neodmyslitelně patří k západní civilizaci a tím jsme jedineční. Dokážete si třeba představit, že by byl vysoký funkcionář muslimského státu potrestán za tvrdý postup vůči nevěřícím? To prostě nejde. V tom je Západ úplně jiný.

Samozřejmě to není nikdy snadné a vedou se o to spory. Jedna strana se snaží vykreslovat domorodce jako odporné bytosti, které si zasluhují to nejtvrdší jednání. Druhá strana zase vytváří nekritické romantické obrázky ušlechtilých divochů. A nakonec stejně rozhodují spíše momentální zájmy.

Obávám se, že se tento princip promítá i do debat o válce proti Rusku. Máme tu oficiální obrázek odporných hrubých otrhaných krvelačných divochů (oficiální twitterový účet Armády ČR označuje ruské vojáky za „polonahé“ a každý zná fantazijní vyprávění o Buči), na druhé straně romantický obraz Putina - Vinnetoua. I taková debata k naší kultuře patří.

Je ale dobré si uvědomovat, že tažení proti Rusku je popřením základních hodnot, na kterých stála západní civilizace. Nikoliv jejich obranou.

(zdroj: petrhampl.com)